Velikonoční slavnost 2011 – neděle
Nezbytná modlitba před samotnou akcí.
Aby všechno klaplo, chvála Hospodina nebylo jen prázdné zpívání, aby se moc Boží uvolnila na tomto místě...
A pak už to šlo jako po másle...nebo spíš - oleji Božího pomazání.
Na pódiu je nás 11 a přitom nikdo do nikoho nestrká. Skoro se mi tomu nechce věřit, vždyť jindy je nás míň a skládáme se občas jako sardinky. :-) Jo jo, když se chce, všechno jde. A my fakt chtěli.
Jó bubeník ten tvrdej chleba má, bez brejlí ani ránu nedá. Že by frajeřina? Zdání klame! Světloplachý bubeník si nasadí brýle proti světlům ramp a jde na to.
Kytaristé si do zelí nelezou. (Co by tam taky dělali, když mají být na pódiu, že jo? :-) Každý si drnká svůj part.
A hle...i flétnistka neodolala. Odskočila si od plotny v Itálii a přijela nás podpořit. Ale nebojte, ona se nám v létě zase vrátí. Teda, slíbila to.
Zpěvačky nehledí na to, že se moc neslyší v odposlechu. Věří, že ven nevychází snůška falešných tónů, ale uším libé popěvky. Zpívají z plných plic a poslouchají, kam je vede hlavní mužský hlas.
A takhle nějak to vypadá z dálky. Ani jsme se Danušce všichni nevešli do záběru. Je nás fakt pořádná banda. :-) Úžasná banda.
električtí kytaristé se moc moc moc soustředí, aby neudělali chybu. Nebo...že by jim oběma najednou upadlo trsátko? :-)
No a tady už jsme vidět téměř všichni...
Á...tady z toho úhlu se to Danušce povedlo. Tady jsme i s bubeníkem. :-)
Atmosféra je fakt úžasná. Pódium se propojilo se sálem v jedno! Není to tak, že jen pódium chválí.
Církev chválí.
Na flétnistku početně nezbyl mikrofon, takže hraje jen tak „na pusu“ (víte, ono se vlastně na flétnu ani jinak hrát nedá, snad jen...kdyby si ji půjčil bubeník v domnění, že jde o výkonnější paličku – varování, nepůjčujte příčnou flétnu bubeníkům do ruky :-).
A basa šlape jako hodinky. Inu, když si rozumí basa a bicí, je vyhráno, není co řešit.
No prostě bomba. Po shromáždění přicházejí děkovná slova...
Tuto formaci si musíme brzo znovu vyzkoušet.