Křesťanská církev Cesta života

Chvála a uctívání (Worship and praise)

Mám dojem, že dnes, když křesťané mluví o chvále a uctívání, mají na mysli pouze špičku pyramidy, kámen který je na vrcholu, který je vidět už z dálky a už moc nepřemýšlí o logickém faktu, že ten kámen na vrcholu, drží mnoho vrstev ostatních kamenů pod ním.

Co si pod těmito slovy představujete vy?

Dvě slova, která pro českého křesťana, většinou, splývají v jednu konkrétní  činnost církve.

Dříve, než se budeme hlouběji věnovat našemu tématu, chtěl bych vám „znepokojit“ mysl :) Upozornit vás na nebezpečí, které spočívá v tom, když nestavíme svoje porozumění věcem Božího království, porozumění chval a uctívání, na Písmu, ale na napodobování zvyků druhých.

Většina křesťanů, když se připojí k církvi, se mnoho věcí učí tím, že začne napodobovat zvyky ostatních. To není úplně špatně, má to však jednu slabinu. Jsme lidé a lidé mají různá omezení, včetně toho, že rozumíme věcem různě a při předávání informací z generace na generaci vzniká efekt, který by se dal nazvat efekt „tiché pošty“

Jak funguje „tichá pošta“?

Tak se stane , že církev „opustí“ některé části učení Bible a vytvoří pro některé oblasti křesťanského života kulturu, kterou v Bibli nenajdete a naopak se z církve vytratí věci o kterých v Bibli čtete, že do ní patří.

To, že je to možné, se dočtete už ve starém zákoně.
Když se vynášelo stříbro, které bylo doneseno do Hospodinova domu, nalezl kněz Chilkijáš knihu Hospodinova zákona, vydaného skrze Mojžíše. Chilkijáš ohlásil písaři Šáfanovi: "Nalezl jsem v Hospodinově domě knihu Zákona." Chilkijáš dal tu knihu Šáfanovi. Šáfan knihu přinesl králi a podal králi o tom hlášení: "Tvoji služebníci vykonali vše, co jim bylo uloženo. Stříbro, které se nacházelo v Hospodinově domě, vyzvedli a vydali dohlížitelům a dělníkům."
Dále písař Šáfan králi oznámil: "Kněz Chilkijáš mi předal knihu." A Šáfan ji před králem četl. Když král uslyšel slova Zákona, roztrhl své roucho. (2Pa 34:14-19)

Tento příběh popisuje něco, čeho jsem se zalekl. Církev může žít svým životem, ale způsob, jak slouží Bohu už není podle toho, jak chce Bůh, protože se jim jaksi ztratila Bible z denního života a to co je nejvíce zarážející, nikomu nechyběla.

To, co se stalo v tomto příběhu izraelcům tehdy, se může stát dnes nám. Je mým úmyslem, povzbuzovat církev, abychom zrevidovali jak na tom jsme a pokud naše služba Bohu není podle Písma, jděme hledat „knihu zákona“ Jděme do Božího slova a co v Něm objevíme ať řídí naše způsoby služby Bohu .

Řekli jsme si, že chvála a uctívání se dnešnímu křesťanu promítne do představy jedné konkrétní činnosti církve a také to, že se nemáme spokojit s tím, co jsme odpozorovali od ostatních, ale že potřebujeme odpozorovat z Písma, jak je to správné.

Co můžeme objevit v Písmu o chvále a uctívání?

Vezmu to trochu oklikou. Písmo – Bible svatá, napsaná v orientálních jazycích, které mají něco, co čeština nezná. Každé slovo, které slyšíte, vyvolává ve vaší hlavě, pokud rozumíte jazyku, jasný obraz o významu slova . Na začátku jsem řekl, že v našich zeměpisných šířkách, se při slovech chvála a uctívání, v našich hlavách objeví obraz církve, která zpívá, zvedá ruce. Ne proto, že by to samotná slova chvála a uctívání evokovala, ale proto, že se jsme odpozorovali od druhých, jaká činnost se tím myslí

Když Izraelec slyší jedno ze slov (mají jich více), vztahující se k chvále a uctívání Hospodina, v jeho hlavě se objeví jeden konkrétní způsob. Ne, že se to tak dělá, ale slovo samo je návodem k činnosti. To je zásadní rozdíl mezi Hebrejštinou a ostatními jazyky. (pro úplnost, Řečtina je také velmi plastický jazyk) Naopak, česká slova „chvála a uctívání“, jsou pro naše porozumění „plochá“ a abstraktní, nevedou nás směrem kterým původní jazyk vede. Tato nejednoznačnost dává prostor k různé interpretaci pojmů.

Efekt nejasnosti českých slov chvála a uctívání, vede k rozdílnému výkladu:
Když byste pozorovali shromáždění různých církví, pak byste viděli různé obrazy toho, jak lidé rozumí tomu, co je to chvála a uctívání. Pietisté – Charismatici. Každý je přesvědčen o svém názoru, jak správně chválit a uctívat Hospodina, protože abstraktní slovo „chvála a uctívání“ nemá žádný přesně specifický význam, co se činnosti týká.

Chcete se o hebrejských slovech dozvědět více?
Dříve, než se zaměříme na jednotlivá slova, popisující způsob, jak si Bůh přeje, aby ho jeho lidé chválili a uctívali, podívejme se na základy pyramidy, které nesou celou stavbu života uctívání.

Důležité je pochopit:
Pro Boží lid staré smlouvy, chvála a uctívání Hospodina není prioritně záležitost vnějšně viditelné činnosti, při sejití církve, ale životní styl chození s Bohem 7 dní v týdnu. Tento životní styl pak vybublává napovrch různými způsoby a lze ho pozorovat právě při sejití Božího lidu, jako vnější projev něčeho, co se odehrává uvnitř. Sopka.

Co se odehrává anebo co se má odehrávat uvnitř ?

Chvála a uctívání začínají v nitru člověka. Opravdový chválič je ten, kdo má nastavené srdce tak, že chodí před Bohem v bázni a v permanentním nadšení z Boha.

Opravdový chválič nečeká na neděli anebo domácí skupinku a nepotřebuje mít kolem sebe lidi, ale jeho život je o neustálé dobrořečení Bohu a nemůže si pomoci, protože je naplněn Boží slávou permanentně. Když jde na procházku do lesa, zvedne ruce a zakřičí „Bože, Ty jsi úžasný“ anebo si doma lehne na zem a užívá si v tichosti Boží přítomnost a to, co mluví je pouze jeho srdce a Bůh slyší. Opravdový chválič je také ten, komu když se nedaří, místo, aby si stěžoval, zvedne ruce a řekne, „Bože, můj život je ve Tvých dlaních a já Ti věřím“.

Pro mně je příkladem David, který nepotřeboval lidi kolem sebe a ani mu lidé nebyli zábranou, aby projevoval Bohu úctu a aby Ho chválil. Jeden z nejsilnějších příběhů je o tom, jak se jako král Izraele dokázal radovat z návratu „archy úmluvy“ do Jeruzaléma.

A David poskakoval před Hospodinem ze vší síly; byl přitom přepásán lněným efódem. (2S 6:14)

Když jsem četl tento příběh, napadlo mě jedno slovo „svoboda v Duchu svatém“. To, že král David byl schopen se vzdát své důstojnosti krále kvůli Hospodinu, svědčí o nastavení jeho srdce. Velmi dobře rozuměl, kdo je Bůh a kdo je David. To ho osvobozovalo. Rozumíš ty, kdo je tvůj Bůh a kdo jsi ty?

Jak to udělat, abych byl nadšený z Boha?

(Niky Gambel - story)

Možná je to také tvůj příběh. Žiješ vedle Ježíše, ale nikdy jsi si neuvědomil, kdo je, protože jsi mu nevěnoval dostatek pozornosti. Rada je, začni se o Ježíše více zajímat. Zaměř se na Něj a poznej Ho víc.

Možná jsi v minulosti prožil nadšení z Pána, ale vyprchalo to. Co dělat? Boží slovo zná takovou situaci a také dává radu, co s tím.

Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. (Zj 2:4-5)

To, co ti ukradne nadšení z Boha jsou ostatní věci, kterým dovolíš, aby zabrali místo ve tvém životě, které náleží Bohu. Ty věci ti odvedou pozornost od Pána a vyžadují si abys jim sloužil. Pokud se ti to stalo, Boží slovo ti nepředepisuje složitou cestu zpět, ale říká, vzpomeň si, kde jsi už byl a vrať se. Cena takového návratu je jedna: „prodej“ to, co jsi časem nashromáždil a na místo které se ve „vytríně tvého života uvolní“ vrať „perlu“- svůj vztah s Ježíšem, která se někam zakutálela.

To, co nám Bible zjevuje je, že Bohu záleží na vnitřním nastavení každého z nás. Tam, uvnitř našeho srdce se rozhoduje o tom, jestli jsi chválič a uctívač, jakého Bůh hledá, anebo ne. Víte to, že Bůh hledá ty, kteří by Ho opravdově ctili?

Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě." (J 4:23-24)

Bůh hledá ty, kteří Ho budou ctít opravdově

Opravdově ctít Boha znamená na prvním místě ctít ho v Duchu, jinými slovy nechat se vést Duchem a na druhém místě v pravdě, to znamená to, co dělám, dělám proto, že to myslím vážně – upřímně, opravdově.

Nechat se vést Duchem není jen o momentální inspiraci, ale i o porozumění duchovním rozměrům a projevům uctívání. Kde jinde hledat porozumění duchovním rozměrům uctívání Boha, než v Písmu.

Hebrejština tam, kde jiné jazyky použijí slovo chvála anebo uctívání, používá rozdílná slova, které jsou stále významově zaměřena na chválu a uctívání, ale která dávají impuls způsobům, jak uctívat Hospodina . Pokusím se je vyslovit:
Yadah, Towdach, Halal, Shabah, Barak, Zamar, Tehilla, Karar and Mechowlach.
Tam, kde ve svojí Bibli čtete slova jako chvála a uctívání, se v původním jazyce objeví jedno z těchto slov a každé z nich znamená něco jiného. Každé z těchto slov popisuje vnitřní význam a vnější symboliku, která uctívání Hospodina neodmyslitelně provází.

Vnitřní význam každého ze slov, které si za chvíli vysvětlíme určuje, jak se můžeš v dané situaci sjednotit svým duchem s tím, co chceš Bohu říci a vnější symbolika pomáhá umocnit pravdivost toho, co Bohu říkáš. Vnitřní význam, to co říká tvoje srdce, je zpráva pro Boha a vnější symbolika je pomocí tvé duši.

YADAH – zvednuté ruce jako symbol odevzdanosti
Potom povstali lévijci z Kehatovců a Kórachovců, aby chválili (yadah) Hospodina, Boha Izraele, hlasem velice mocným. (2Pa 20:19)

TOWDACH - zvednuté ruce, projev díků
Král Chizkijáš s velmoži nařídil lévijcům, aby chválili (towdach)Hospodina slovy Davida a Asafa, vidoucího. Chválili (towdach)ho plni radosti, padli na kolena a klaněli se. (2Pa 29:30)

HALAL – hlučné radování se z Boha
Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, honoste se (halal) jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! (Ž 105:1-3)

SHABACH - slovo příkazu k činu anebo vyznávání
Lidé všech národů, (shabach) tleskejte v dlaně, (shabach) hlaholte Bohu, (shabach) plesejte zvučně.(Ž 47:2)

BARAK - kleknout, sklonit kolena před Bohem v uctívání a očekávání na pomoc a obecně na něco od Hospodina.
Pak vyzvali levité Jéšua a Kadmíel, Baní, Chašabnejáš, Šerebjáš, Hódijáš, Šebanjáš a Petachjáš lid: "Povstaňte, dobrořečte Hospodinu, svému Bohu, po všechny věky. Ať dobrořečí tvému slavnému jménu, vyvýšenému nad každé dobrořečení a chválu. (Neh 9:5)
Proč v této chvíli „Barak Hospodinu“ vysvětluje kontext příběhu, ze kterého jsem toto místo vytrhl.

ZAMAR: Slovo zamar, znamená „dotknout se strun“ a mluví o způsobu chvály za doprovodu nástrojů.

Ne všechny chvály starého Izraele byly zpívány s nástroji, ale některé ano.
V Žalmu 57, v.9 čteme: Probuď se, má slávo! Probuď se už, citaro a harfo, ať jitřenku vzbudím.

a v žalmu 98 se opět objevuje slovo zamar v kontextu s nástroji:
Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy, pějte Hospodinu žalmy při citaře, při citaře nechť zazvučí žalmy; s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem! (Ž 98:4-6)

V minulosti církev procházela různými obdobími, kdy jediným nástrojem, který byl přijatelně „svatý“ byly varhany. Vzpomínám si na kazatele, který byl přesvědčen, že bubny do církve nepatří, že to je „ďáblův kotlík“ – doslovný citát.

TEHILLA - Hlasitě zpívat, něco jako zpívaný HALAL.
Toto slovo najdeme v žalmu 22 ve 4 verši a říká, že Hospodin přebývá ve chvalách svého lidu, Ekumenická Bible to překládá takto: Ž 22:4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.
Slovo tehilla najdeme také v Iz 42:10 Zpívejte Hospodinu píseň novou! Ať zní jeho chvála ze všech končin země. Ti, kteří se vydávají na moře, i to, čeho je moře plno, ostrovy a ti, kdo na nich bydlí,

KARAR - MECHOWLACH - toto slovo popisuje jeden ze způsobů, jak vyjádřit emoce tancem.
David a všechen izraelský dům křepčili před Hospodinem za doprovodu různých nástrojů z cypřišového dřeva, citar, harf, bubínků, chřestítek a cymbálů. (2S 6:5)
Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji. A Mirjam střídavě s muži prozpěvovala: "Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem." (Ex 15:20-21)

Tak to jsou způsoby, které jsou Bohu příjemné a které nás Bůh chce naučit už tady na zemi. (Abychom nebyli v nebi moc překvapeni)
Když se podíváte do Starého zákona, tak vidíte vůdce a Boží lid, jak těmito způsoby, v závislosti na situaci, vyjadřují Bohu chválu a úctu a je jedno, kde. Je to v soukromí, v práci, ve shromáždění. Když je lidé vidí ale také když je vidí jen Bůh.
Někdo by mohl říci, že to byla Hebrejská kultura a že u nás v Evropě jsme daleko zdrženlivější, než východní národy a že není vhodné se chovat jako blázen.

Podívejme se do nebe, kde se shromažďují různé kultury, co se tam děje dnes. ....

Z toho, co jsme viděli vyplývá, že se nejedná o východní kulturu, ale o kulturu Božího království, kterého jsme příslušníci. Je načase si nejen zvykat, ale také se učit způsobům kultury Božího království.


Praktické užitky životního stylu chvály a uctívání,

1. uctívání jako způsob proměny osobnosti
2. uctívání jako ochrana před démony
3. uctívání jako zdroj duchovní síly

Znovu chci připomenout, že když mluvím o uctívání Hospodina, mám na mysli sedm dní v týdnu, a tento „7 dní v týdnu“ styl života se přirozeně „přelévá“ i do neděle a uctívání Pána ve společném shromáždění.

1. uctívání jako způsob proměny osobnost
každý z nás má určitou kapacitu energie, pozornosti a času, kterou směřuje na věci, které ho zajímají, kterým se otevírá ať už vědomě, ale třeba i nevědomě (nebezpečné). To, na co se zaměřuje, čím se zabývá a čemu se otevírá pak formuje jeho osobnost. Když mluvím o osobnosti pak myslím charakter.

Bůh má plán pro tvůj i můj život a ten plán je naše posvěcení (oddělení se pro něj) a proměna do podoby Ježíše – samozřejmě, že do charakteru Ježíše. Tento plán se může uskutečnit pouze tehdy, když to Bohu dovolíš. Tvoje uctívání Pána v tom hraje důležitou roli.

Písmo nás povzbuzuje k tomu, abychom svoji kapacitu energie, pozornosti a času zaměřili správným směrem a nespotřebovali se, nevystříleli se na věcech, které nás formují jinak, než to má Bůh v plánu.

Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně. (2K 3:18)
Abychom se mohli stát zrcadlem, které bude odrážet Boží slávu, musíme se obrátit směrem k Ježíši. Zaměřit se na Něj. Dokážete si to představit – jste zrcadlem, které odráží to, k čemu je natočené. Vidíte důležitost toho, kam máte obrácenou pozornost? Zkuste si představit, čí obraz odrážíte jako zrcadlo dnes, co to je?

Bůh je Stvořitel a ví, co je pro člověka dobré. Písmo říká, že si nás vykoupil k tomu, abychom se stali chválou jeho slávy a chválili Ho za Jeho velikou milost. To zní jako životní program.

On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. (Ef 1:11-12)

Pokud křesťan přijme tento program za svůj, pak mu to pomáhá v soustředění se na Ježíše a výsledný efekt tohoto zaměření je nejen uctívání Stvořitele, ale i proměna do Jeho podoby.

Tak to je první důraz dnešního dne – energie, čas a tvoje kapacita Využita k správným věcem, vede k proměně tvojí osoby do podoby Ježíše.

2. uctívání jako ochrana před démony
Co se stane, když tento program nepřijmeš? Problém pýchy člověka je v tom, že se nepřijme jako stvoření, které by mělo dát na rady toho. který je Stvořitelem. To bylo na začátku a může se to stát i křesťanovi dnes. Nepřijme život tak, jak ho Bůh naplánoval. Když přestaneš žít životem uctívání Boha, pak se na místo, které Mu patří, dostanou falešní Bohové, které budeš ctít. Toto je závažné prohlášení. Dovoluji si to říci, protože to můžeme vidět v Písmu a to na několika místech. Je to duchovní zákon „prázdného domu“. Víte co je zákon prázdného domu?

Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky." (L 11:24-26)

Člověk je stvořen tak, že jeho nitro musí být naplněné, nemůže zůstat prázdný. Zároveň duchovní svět funguje způsobem, že démoni se potulují po prázdných místech a hledají, kde by našli svůj příbytek.
Když má v našem „domě“ příbytek Hospodin a Jeho Duch, když je celý náš život vyplněn chozením s Bohem a uctíváním Ho, pak je to ochrana proti zlému a démoni nemají šanci, aby se nás zmocnili, protože náš dům je obydlený.
Uctívání Hospodina je tím, co má vyplnit náš život a naplnit naše nitro aby nic jiného nemělo prostor.

3.uctívání jako zdroj duchovní síly
Posledním důrazem je zdroj duchovní síly. Co si pod tímto slovem máme představit? Duchovní síla je schopnost chodit v radosti s Bohem skrze okolnosti života. Dobré i ty špatné a nehroutit se. To je duchovní síla. K životu vůbec nestačí mít jen svaly, ale být v kondici duchovně.

Každý z nás procházíme různými okolnostmi a tak by nás mohlo zajímat, kde se síla k radostnému chození s Bohem i když cesta vede skrze temné údolí, dá nabrat. Jak se dostat duchovně do kondice.

Mojžíš to řešil takto:
Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou. On je můj Bůh, a já ho velebím, Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji. (Ex 15:2)

Izaiášův koncept:
Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení. (Iz 40:31)

a král David to měl takto:
Bůh je má záštita pevná a vodí mě cestou dokonalou, on dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. Podal jsi mi štít své spásy, tvá péče mé síly rozmnožila. (2S 22:33-36)

Ve všech třech případech vidíme, že zdroj síly těchto lidí je v uctívání Hospodina, který vyplnil celý jejich vnitřní svět. Slova, která jsme četli, jsou slova uctívání a to nejen v době, kdy se jim dařilo, ale vzdávali chválu Pánu i v době, kdy šlo všechno špatně a dokonce když spadli do hríchu.
Když se pozorně podíváme na jejich příběhy, také padali, nevyhnuli se této zkušenosti, ale přesto byl jejich celý život vyplněn uctíváním. To byl zdroj jejich síly a to funguje i dnes.