Křesťanská církev Cesta života

CHLÉB

Kdysi jsem slyšela větu, že poznat Ježíše, to je jako když chudák najde chleba a jde říct ostatním chudákům, kde ho najít, aby se i oni nasytili. Tohle přirovnání se mi nejdřív moc nezdálo.

Později, když jsem sama poznala Ježíše, začalo mi to docházet. Můj předchozí život se mi zdál najednou tak chudý v porovnání s tím, co jsem nyní prožívala a co se mi nabízelo do budoucnosti.

V Bibli jsem si přečetla zaslíbení: „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ (Jan 10:10b)
„Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ (1.Kor 2:9)

Uvědomila jsem si, že jsem v situaci toho chudáka, který nejenže našel chléb, ale kterému se může rázem změnit život. Chudák má možnost stát se královským dítětem, dítětem Krále králů – Božím dítětem, a to se všemi výsadami.

Boží slovo to potvrzuje: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1:12)
„A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží.“ (Římanům 8:17)
„Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?“ (Jakubův 2:5)

Tahle nabídka se nedá odmítnout. Radost, která provází tento „objev“, se nedá jen tak nechat pro sebe. Tak i já chci s radostí říkat druhým, kde najdou chléb – živý chléb.

Tím živým chlebem je Ježíš. Sám o sobě říká: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.“ (Jan 6:35)
Jistě nemluví o tělesném hladu a žízni, ale o touze po živém Bohu, která je vložená do srdce každého člověka a kterou neuspokojí nikdo a nic jiného než Bůh sám.

Čím víc poznávám Ježíše, jaký je a jak mění můj život, tím mám větší radost a pokoj v srdci. Nic mi nemůže nahradit Jeho blízkost. A pokud dám něčemu přednost, tak brzy zjišťuji, že vlastně strádám a pak se rychle vrhám do Jeho náruče.

Neumím se modlit krásnými slovy, všechna slova mi připadají bledá a neschopná vyjádřit, co bych chtěla říct. Někdy mám v sobě takový zvláštní přetlak, jako by ve mně měl vybuchnout granát. Často se pak zavírám do koupelny nebo ložnice a tam zpívám chvály a zpívám… a zpívám…
Skutečně žádná slova nedokážou vystihnout chválu a dík za to, co Ježíš udělal.

Při poslední večeři se svými učedníky Ježíš lámal chléb a řekl: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává.“ (Luk 22:19)
Další den byl nevinně ukřižován. Dal svůj život za naše hříchy - z lásky.
„Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ (Jan 15:13)

Každému z nás se i dnes Ježíš nabízí jako živý chléb. Už jsi z něho jedl? To je podivná otázka. Stejně tak se divili i lidé, kteří kdysi slyšeli jeho slova: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“ (Jan 6:52)

Nejsem teolog, ale tuším, co Ježíš měl na mysli, když řekl:
„Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ (Jan 6:51)

Podobně jako když máme fyzický hlad, musíme přijmout jídlo a z něj získáme trávením živiny pro své tělo. Nestačí vědět, že jídlo existuje, že jí někdo druhý, ani nemůže jíst nikdo za tebe. Potřebujeme přijímat sami pro sebe.

Ježíš se ti nabízí jako chléb, který ti dá život. Udělal na kříži takovou výměnu. Dal svou spravedlnost za tvůj hřích. Přijmeš tuhle výměnu? Není to otázka pocitů, ale rozhodnutí.

Rozhodnutí je na tobě. Ježíš ti nabízí život, a já ti jen radím, přijmi ho. Já jsem to udělala a nikdy jsem nelitovala.