Křesťanská církev Cesta života

Konference Obnovení 2009 Brno

Je sobota, něco po páté ranní, na obloze svítí obrovský srpek měsíce … nádhera. Nasedáme do auta, modlíme se a vyrážíme do Brna. Cestou probíráme všechno možné, asi proto nám to tak rychle ubíhá. Lenka by si ráda schrupla, ale nemá šanci, jsme totiž dámský vůz :-). Moc se těšíme, já s Pavlou vzpomínáme na loňskou konferenci, kde jsme hodně načerpaly, přijaly požehnání a mnohé se v našich životech začalo měnit. Jsme na dálnici, chvíli jsme v mlze a chvíli je jasno. Najednou se před námi v mlze, těsně nad obzorem objeví obrovské bílé slunce, které se během dvou vteřin mění v obrovské oslňující… Všechny jsme se zarazily a ve svém srdci prožily, že On je s námi. Povídáme dál.

„Tak už jsme v Brně!“ křičí Pavla a Marcela jí ze zadu odpovídá: „Tak já to zkrátím!“ a všechny se smějeme. Auto parkujeme na rohu, aby se nám večer dobře hledalo a jdeme do kina Scala, kde se konference koná. Za chvíli si k nám přisedají Petr, Fanda a Eda, a zahlédla jsem také Roberta s manželkou, Ivu s Kájou.

Michal Vaněk nás všechny vítá, speciálně jihočeský hlouček. Začínáme chválit Pána, chválu vede mládež, škoda jen, že ne česky.





Slova se ujímá Per-Åke Eliasson, mluví o obdobích, kterými procházíme, musíš vědět co v kterém dělat. Máme záměr a vizi od Boha, a nejen pro sebe, ale i jako církev máme úkol. Jsme ti pionýři – průkopníci a jdeme tam, kde před námi nikdo nebyl. Vzpomíná královnu Ester, která svůj úkol splnila. Pros Boha, ať uskuteční svoje plány skrze tvůj život.



Proto se nestyď za svědectví našeho Pána, ani za mě, jeho vězně, ale snášej spolu se mnou útrapy pro evangelium podle Boží moci (II.Tim.1,8).
Rozuměj a pochop, co ti Bůh říká. Rozumíš a chápeš, co ti Bůh chtěl říci skrze kázání? Modlíš se potom za to? Buď smělý v tom, co ti Bůh svěřil! Dokonči běh, který jsi započal! (I.Kor.9,24-27)
Adam s Evou při setkání s hadem selhali. Měli bychom si vzít příklad a na toto setkání trénovat a být vytrvalí. A když se dostaneš do konfliktu, buď bdělý, dívej se skrze problém a vezmi si čas s Bohem než zareaguješ a začneš rozsívat.
Nemylte se, Bohu se nelze vysmívat: vždyť cokoliv člověk rozseje, to také sklidí (Gal.6,7)
Vše, co dáš, vidí Bůh jako setbu (čas, povzbuzení, peníze…).
Jak?
Proto, bratři, se tím více snažte své povolání a vyvolení upevňovat, neboť když to budete dělat, rozhodně nikdy neselžete. (II.Petr.1,10 a předchozí verše.)
Tímto veršem začínal i končil kázání, které se nás mocně dotýkalo. Uvědomuji si, že tyto verše jsou i podstatou Bodu obratu, který právě v Krumlově probíhá.

Po přestávce se všichni těší na Carla Gustava Severina, jehož kázání se těžko popisuje, protože to musíte zažít na vlastní oči a uši. Snad jen tolik – kdyby jste za svůj život přivedli k Pánu jednoho jediného člověka, může to být zrovna ten, skrze kterého Bůh spasí tisíce lidí.


Je čas oběda, míříme do nedaleké restaurace. Jídlo si vychutnáváme a sdělujeme si své dojmy.
Přisedají si budějičtí Danča, Vašek a Simona.
„Parkujeme hned za vámi,“ říká Vašek.
„To je dobře, že aspoň někdo ví, kde je naše auto,“ říkám si já. :)



Odpoledne nastupuje naše budějická chvála.



Cítíme se jako doma a chválíme Pána. Jde jim to dobře, jsme na ně pyšní (zbytek krumlovské chvály v hledišti trochu svědí ruce a někteří by v kapse možná našli i trsátko :).



Petr Petrášek oznamuje, jak daleko je práce na Bibli kralické revidované a sklízí potlesk.



A na pódium přichází Michael Lundin. Začíná mluvit o Zemi a Měsíci (vzpomínám na ráno), o Zemi a Slunci (vzpomínám na cestu) a o tom jaké mají mezi sebou vzdálenosti. Víte, že světlo ze Slunce dopadne na Zemi za 8,3 minuty? A z nejbližší hvězdy (nepočítáme-li Slunce) až za čtyři roky?
Pokračuje dál hvězdami, galaxiemi, světelnými roky a do toho čísla, která mají neuvěřitelně mnoho nul. Napadá mě kousek jedné chvály … nikdy nekončící milost … to je On a právě On se k nám, přesněji k tobě osobně sklání.



Loučíme se. Jdeme brněnskými ulicemi a nadšeně hledáme naše auto. Nacházíme a vyjíždíme. Ještě se zastavujeme u McDonalda na něco dobrého. Ani si nesedneme a ve dveřích jsou Petr, Fanda a Eda. Vzápětí vchází chvála.



Je nás asi sedmnáct a zabíráme podstatnou část restaurace. Jako rodina hodně vesele večeříme. Po chvíli Petr vstává, protože musíme jet. Je pravda, že máme před sebou ještě dlouhou cestu …

- peg -


A jak to prožívala služební skupina?
Můžete číst zde>>

---

---

Videozáznamy z konference: