Křesťanská církev Cesta života

Vánoční čaj o páté !aktualizováno!

V sobotu 12. prosince 2009 jsme se sešli v církvi Cesta života v Českých Budějovicích na Čaji o páté.
„Čaj“ opravdu začal v avizovaný čas 16.16 s krásně vonícím čajem, dobrotami a s chválou Bohu jako oslava letošních Vánoc. Místnost, na kterou jsme zvyklí z běžných bohoslužeb, se změnila v krásnou kavárnu s vánoční výzdobou. Tím mohl odstartovat společný čas při kávě, čaji, řízku s výborným bramborovým salátem a také s napěchovaným programem plným překvapení, kterým nás provázel Kája S.

Starší děti nám předvedly, jak chválí každou neděli našeho Pána s chválou – Vstávej, chválu Pánu vzdávej. Iva Z. v doprovodu Robertových vokálů zazpívala svým něžným hlasem, jak už jsme ji slyšeli vícekrát.
Překvapením bylo vystoupení Márty R., kterou bych označila jako objev roku. :-)

Rómíci – Perlička, Štefan a Andrej nezklamali a chválou Je dokonáno, rozezpívali celý sál. Nechyběla ani chvilka poezie s Libuškou R. a sbor Roberta J., kteří předvedli, že jsou sezpívaný tým. Když za bicí zasedl mladý Q. a do strun na basu zabořila prstíky Kiki s lídrem taťkou Q, nestačila jsem se divit.

Moc se mi líbí, když otec podpoří své děti pro společné Boží dílo. To samé, ale v jiném žánru, se podařilo Fandovi P., který k dulcimeru a dalším svým neobvyklým nástrojům pozval ke zpěvu i svoji dcerku Janičku.

Letošní oslava Ježíšových narozenin byla jiná než předchozí roky. Hlavní čas pro posezení, popovídání a sdílení se s lidmi, se kterými se v neděli jen pozdravím a občas prohodím alespoň krátké slovo, je pro mne jako dárek.

Chtěla bych poděkovat všem, kdo pomohli tuto oslavu připravit a postarali se o pokojný průběh celého podvečeru.

---

---

Čaj „o páté“

...protože jsme měli letošní „banket“ tak trochu na starosti, pobíhala jsem mezi kuchyňkou (kam se na začátku soustřeďovalo veškeré občerstvení) a stoly (kde jsem jedním okem sledovala, jestli má osazenstvo stále co zobat a zároveň si s nimi povídala, než budu odvolána jinam :-).

Ještě v sobotu dopoledne jsem polepovala a připravovala stoly a stále experimentovala s různým přesouváním, aby hosté mohli nejen pohodlně sedět u prostřených stolů, ale měli i co nejlepší výhled na pódium, kde (jak předpokládáme) bude co sledovat. V podstatě jsem měla necelou hodinku na úprk domů, rychlá sprcha a už jsme spěchali zpátky na dokončení posledních úprav.

Dlouho před začátkem se objevila Zuzka (přivezl ji Vašík), takže jsme v klidu začaly připravovat dobroty na talířky, zatímco Kája ladil zvuk, světla, přestavoval lampy (aby osvětlení bylo příjemné – ani temné ani ostré, tak akorát).

Od samého začátku mě stíhalo překvapení za překvapením.

První... když přicházel zástup sester s „objednaným“ cukrovím a dobrotama. Všechny začaly aktivně pomáhat s rozdělováním cukroví, rozřezáváním buchet, ohříváním vody na čaj...šlo to jako po másle.

Druhé... množství lidí. Kvůli přípravám jsme s Kájou všem pro představu udávali průměrnou návštěvnost kolem 70 lidí. Nepočítala jsem je v akci, protože se stále míhali, přesouvali k jiným stolům (a to jsme přesně chtěli), ale odhaduji tak kolem 90 hostů (podle porcí vydaného jídla). Libuška, která bezvadně připravila řízky, byla nad mnou objednaným množstvím poněkud skeptická: „Nepočítej s tím, že budou všichni jíst. Já třeba takhle pozdě už nevečeřím a i jiní mi říkali, že místo večeře se půjdou projít ven.“ Trochu mě to zviklalo, ale Lenka mě naopak povzbudila, že se to dozajista sní. A snědlo. :)
Bylo úžasné, že po poradě starších se mohla večeře rozdávat za tu nejnižší cenu 0,- Kč a večeřel snad na 2 výjimky opravdu každý. Po vydání všech večeří jsme zjistili, že kdybych bývala nedoobjednala (pro jistotu) ještě jedno balení řízků, poslední strávníci by si už dali jen salát. Moc mě těšilo, že nic nechybělo, všeho bylo dost.

Třetí... program. Kája hned v úvodu oznámil, že večer nebude až tolik o zábavě na pódiu: „...takže se musíte bavit sami.“ :-)
S příjemným pocitem jsem sledovala, jak se to v sále hemží. Jsou tu hosté z Prachatic, Krumlova i z okolních vesniček (a z Budějovic samozřejmě také).
„Je to tu všechno moc příjemný. Prostředí, nálada, program...jen škoda, že tu skoro nikoho neznáme,“ posteskl si mi Milan, který přijel s manželkou a synem. Musím se smát, když záhy po svém povzdechu (ani jsem nestihla nabídnout, že je s někým seznámím) otočil hlavu směrem ke stolu s kávou a zajásal: „Heléé, to je Zuzka a Jaromír!“ :-)
Jsem z té příjemné atmosféry tak mile překvapená, že úplně zapomínám fotit. Nemějte mi tedy za zlé, když nenajdete foto právě z vašeho vystoupení. Všechna dopadla moc dobře a líbila se.
Když se lidé téměř houfně začínají loučit, říkám si: „Kolik vlastně je?“ A najednou ke mně do kuchyňky zaznívá poslední Robertova píseň, kterou jsme plánovali na ukončení. Takže jako by sami hosté vycítili, že je to tak akorát pravý čas na ukončení.

Čtvrté... Tak, a teď nás čeká úklid. Vím, že to je nejméně oblíbená činnost, takže ani neplánuji nějaké oznamování, že kdo chce pomoct, ať se zdrží. Jen ať si udrží tu dobrou náladu z celé akce, myslím si.
Jako ve vidění sleduji, jak během poklidného vylidňování sálu Vašík zařizuje bleskové odobalení půjčených stolů a jejich navrácení do tělocvičny pomocí několika zdatných bratrů. Vašík se Zuzkou sbírají odpadky do velkých pytlů. Mezitím, co odnáším věci do kuchyňky, někdo srovnal židle a Verča už začíná luxovat. Pak přebírá vysavač Kája a Verča mi pomáhá s nádobím.

Tak bleskové srovnání sálu do původního stavu jsem vážně nečekala. Už v deset hodin (po zkušenostech z podobných akcí je tento čas neskutečný) sedíme spokojeně doma.

Tímto tedy dodatečně děkuji všem (a omlouvám se těm, které jsem tu nejmenovala) za úžasnou pomoc při úklidu.

Občas jsem se zastavila a uvědomila si, že by bylo vhodné udělat aspoň pár snímků. Tak tady jsou. Program začal chválící písní „Celá zem“ (jak jinak než v podání týmu chvály), kdy s námi prozatím asi naposledy zpívala (maminka) Zuzka.
Následovalo vystoupení dětí...









Robert mi pomohl zapálit svíčky...





Plamenná dekorace je krásná, avšak i nebezpečná. Asi minutu poté, co jsem k velké radosti Martiny zapálila tuhle svíčku, se průvanem zdvihl roh bílého ubrousku (všimněte si, že již ho není – zůstal jen zelený) a vznítil se minipožárek. Nás to neodradilo...už zase hoří... :-)



Pohled do sálu...



Márty a její zvonivý hlásek...



Další pohled do sálu, tentokrát od pódia. (Pro případné zvětšení klikni na fotografii)


Všichni hráli skvěle, přesto jsem moc fandila Ivě. Vím, co je tréma a ona to zvládla opravdu na jedničku. Její sametový hlas se nesl sálem, podpořen zvukovými efekty, které jí Kája přidával na mixu pro dokreslení celkového dojmu z písně. Moc pěkné. Díky Bohu za dar takového hlasu ve chválícím týmu. :-)





Asi nejbližší (hudebním stylem) mi bylo vystoupení 3Q – tedy Martin (el. kytara), Martin junior (bicí) a Kiki (basa) Kvapilovi...



„Co? Už tam mám jít?!“ ptá se polekaně Fanda, aby nepromeškal svůj slavný comeback s banjem... Rychle dolaďuje a pak už se nenápadně plíží k pódiu, kde ještě zpívá Robert a spol.



A teď už přichází Fandova chvíle... :-)





- zdes -

Nové fotky:

Tady jsou ještě další fotky dodané Danuškou Krédlovou.