Křesťanská církev Cesta života

Velikonoční slavnost – sobota (2.) 3.4.2010

No a je nejvyšší čas se připravit na další shromko. Tentokrát je služba na nás, českobudějické chvále.

Těším se, až tu jednou bude stát i Zuzka z Prachatic se svým týmem.. nebo si s námi aspoň zazpívá :-).

Je to tu docela pěkně rozjeto, takže se nám dobře vplouvá do připravené „půdy“.
Stále jsme přemýšleli, co bychom mohli hrát, aby aspoň jedna chvála byla na Velikonoce opravdu tématická.
Učit se nějakou novinku? Na to už nebyl moc čas. No tak se uvidí...
Mimo jiné jsme oprášili jednu málo hranou chválu a ejhle, ona je supervelikonoční. No tak to se hodí.



Opět něco málo z Petrova kázání:

---

---

Po druhém shromáždění máme zase čas si společně sednout kdekoli v sále, v tělocvičně u kafe nebo venku... a pokračovat v nedokončených hovorech. Rychle vyřizuju nutné záležitosti a pak znovu obcházím známé. Moc si to užívám. Je to tak příjemné, když člověk nikam nechvátá, může si jen sednout a povídat si.

Zastavila jsem se pozdravit dvě sestry (které se chystají na velkou procházkovou oklikovou cestu ke svému autu)...a nakonec s nimi strávila možná hodinu.

Vyměňujeme si zážitky z posledních dní. Děvčata nahlas přemýšlejí, co jim běhá hlavou.
Zastavujeme se u podobenství o nádenících. Znáte ten příběh?
Pán si ráno najme pracovníky za denár, ale večer přibere ještě pár dalších, co nemají do čeho píchnout. Při vyplácení dostávají ti poslední denár...vypadá to, že ti, co pracují od rána asi dostanou aspoň dva. Ne. Každý dostane to, na čem se s pánem domluvil.

„Jakto? To je nespravedlivé!“ ...povstává v podobných situacích naše ego. Jenže...podvedl je snad ten muž? Ne. Dostali to, co jim ráno slíbil.
Pokud jde o peníze, odměnu, cokoli hmotného...připadá nám to nespravedlivé. Podívejme se na to Božím pohledem.

(Následuje imaginární rozhovor.)



Zní to absurdně, že?
Jsme tak rychlí k výměře finanční odměny, když se nás to bezprostředně týká...ale dá se snad odměřit procento spasení zásluhou za skóre našich skvělých činů tady na zemi?

Bavíme se o tom, jak je teď Ježíš - po svém slavném vítězství – u Otce, po Jeho pravici. Vysoko, vysoko, vysoko nad všechnu moc nepřítele. A my? Sláva Pánu, my jsme v Něm. I ten, kdo je v Jeho těle patou nebo malíčkem na noze, je stále nad mocí nepřítele.

„A jak je to s tím potřením hlavy a paty?“ ptají se. Nevynechají skutečně žádnou příležitost „kutat“ v Božím slově a dovědět se něco nového.
„No...v tom souboji (o naši záchranu) to dopadlo tak (jak bylo prorokováno už v Genesis), že satan poranil Ježíše asi tak, jako by Mu poranil patu, což může být poranění dočasné a v každém případě (ač je to nepříjemné) se s tím dá žít. Ale když Ježíš rozdrtil satanovu hlavu, to už je zranění neslučitelné se životem.“
(Vybavuje se mi obrázek předchozího rozhovoru. Vždyť jinak to ani dopadnout nemohlo, pokud Svatý – vysoko nad mocí nepřítele – měl satana pod svou patou...)

Povídáme si o zbytečných nedorozuměních mezi křesťany. (Máme přece jednoho Pána, jednu Bibli, tak proč tolik nesvárů...?)
Já to vidím takhle...



Jejda, za chvíli bude večerní shromáždění. To nám to uteklo... Devčata se sbírají k odchodu. Dívám se po sále. Zbylo tu pár hloučků, ale většina lidí už odešla. Domů, na procházku, ven z vydýchaného sálu. I já mířím ven. U vchodu je partička chváličů a je tu moc veselo. Přidávám se.

Do začátku zbývá pár minut. Loučíme se s těmi, kdo na večerní evangelizaci nezůstávají.

Evangelizace

Na plátně je obrázek slunce mezi mraky. Asi bude nějaká doprovodná projekce...

A taky ano. Na úvod probíhá na plátnech smyčka z evangelizací R. Bonkeho. Bez zvuku, protože projekci podbarvuje Robert svým zpíváním. A nutno podotknout, že velmi povedeně. Občas to vypadá, jakoby se úmyslně textem trefoval do projekce (jenže on na plátna nevidí).





Pak se ujal slova Vláďa Kocman.
Hovořil (jak jinak) o záchraně, evangeliu a Ježíši.

---

(záznam sobotního shromáždění je k dispozici v sekci „kázání“)

Více fotografií si můžete prohlédnout zde >>>