Křesťanská církev Cesta života

Týden ztišení v ČB - pondělí

Den první...

„Lidem naslouchejte, ale Boha poslouchejte. Chvalte zvučně a na 100%,“ povzbudil nás v neděli Petr. Na pódiu dnes stojím jen já, Kája a Perla. Nejsme (aspoň myslím) nijak hlasití, ale jako bych se mohla zhluboka nadechnout a chválit naplno.

„Bůh posílá své slovo, a to se nevrátí zpátky bez užitku,“ říká Michal, který nás uvádí do prvního večera ztišení. Upozorňuje na tři hlavní věci: naděje, pokora, víra.
„Přicházejme každý tento večer v naději v dobrého Boha. Přicházejme v pokoře.“ Povzbuzuje nás, abychom se rozhodli pro to, co chce Pán, a zároveň do toho vstoupili.
„Ukaž mi, Panéé, spráááávný směr...,“ zaskučel mobil jednoho z účastníků. A poučení zní: Když už si zapomeneme vypnout mobil, ať je to aspoň k tématu a budování ostatních! :-)
Telefonát je vyřízen a my se můžeme vrátit zpět ke ztišení.

VZTAH K BOHU
„Můžete se zamyslet, chodit, modlit, sedět, hledat v poznámkách z kázání, nebo číst Boží slovo...Bůh může jednat a promluvit různým způsobem...,“ uvolňuje nás Michal do dalších rozměrů, jak projít tímto večerem.

Během tiché modlitby se mi vynořují vzpomínky na útržky rozhovorů. Vyvstává mi z nich pár společných slov – Proč mi to Bůh udělal?
Musím se pousmát. My, lidé, jsme tak vrtkaví. Dokud se nám daří, jsme ochotni o Bohu nepochybovat, svědčit, jak je úžasný, jak se o nás stará... Ale ve chvíli, kdy něco nevyjde, něco neprobíhá podle našich představ, jsme tak rychlí to svádět na Něho. Stejného Boha, kterého jsme ještě před chvílí tak vyvyšovali a obdivovali, jsme ochotni najednou kárat nebo obviňovat z našich neúspěchů, nemocí, nezdarů.
Proč nám v těžkých časech tak málo dochází, že Bůh se NEMĚNÍ? On je přece stejný včera (kdy nám bylo fajn), dnes (kdy je nám ouvej) i navěky (až se naše situace opět vyjasní v lepší zítřky).

„Jenže já se modlil, a pobolívají mě ta záda dál. Jakto? Proč mi Bůh nepomůže? Vždyť s Ním žiju...“ A co se na to zkusit podívat z druhé strany... Co když právě ty modlitby, které se teď zdají nevyslyšené, tě právě ochránily před něčím daleko horším?
Modlím se, ať jsem pevná v Bohu za každých okolností (dobrých i zlých).

NÁŠ VZTAH K NÁM
„Není to předně o tom, co děláš, a neděláš,“ říká Michal. Podstatou je, jestli jsme ve hříchu. Pak musíme činit pokání a obrátit se na správnou cestu, k níž nás Bůh vyzývá a vede.
Modlíme se. Hlavou mi běží...rozhodnutí je dobrá věc, slíbení si něčeho, v čem chci jednat, je také dobrá věc...ale naše sliby můžou hned za dveřmi církve nakrásně vyfučet. Proto, jak Petr před Týdnem ztišení pokaždé radí, je dobré si to zapsat.
„Ale já nemám...“ Nevymlouvej se, Máťa připravila dostatek tužek i papírů. :-)
Je dobré mít svůj slib (nebo postřeh) před očima. Udělat v tom směru nějaké kroky. Teprve potom se může něco dít.
Mluvení a slibování nás nic moc nestojí. Konání nás stojí často pot a slzy – a to je to, co se počítá.

VZTAH K BLIŽNÍM
„Neopomíjejme vlastní rodinu. Bůh je miluje a chce jim skrze tebe požehnat.“
Víte, před nedávnem jsme s tatínkem tak zkusmo vyhledávali přes internet jméno příbuzného, který už mnoho let není s nikým v kontaktu. A „náhodou“ jediný vyplivnutý kontakt byl ten pravý. „Náhodou“ se ten příbuzný chce s námi blíže poznat. A zajímavou „náhodou“ je, že ač jde o příbuzného z maminčiny větve, bydlí teď v tatínkově rodišti. Není ten svět malý? Hmmm, takže další příbuzný k modlitbám? Tak si trochu myslím, jestli v tom „náhodou“ nemá prsty někdo na vyšších (teda nejvyšších) místech. :-)

VZTAH A ŽIVOT V CÍRKVI
„Není nejdůležitější evangelizace. Není nejdůležitější chvála. Není nejdůležitější mládež,“ říká Michal naléhavě, a pokračuje. „Vše je vyváženě důležité v kontextu celého Těla. Najdi svůj dar, své místo. Jsme oporou jeden druhému. Všechno to má společně žít a společně růst.“
Víra – to je ta třetí důležitá věc. Věř, že má smysl se modlit. Že má smysl, být součástí téhle církve. Modli se, ať je naše církev zdravá, čistá, a rostoucí.
„Odpusť nám, že jsme kdy stáli proti sobě, bojovali proti sobě, uzdrav způsobená zranění, ať jsme jedno tělo, a vstoupíme do Tvého plánu. Tvá vůle je o žití už tady, o životě, pestrosti, dynamice. O čistotě a zdraví Tvého těla. Díky za mechanismy, které vyhání z Tvého těla nemoc, nesváry... Díky za sílu a růst v Tobě. Za působení Tvého Ducha...,“ modlí se Michal.
Na závěr nám požehnal do dalších dnů ztišení.