Křesťanská církev Cesta života

Týden ztišení v ČB – pátek, večer Ducha svatého

Den pátý...

„Vyzkoušíme v pátek tu novou nahrávací mašinu?“ ptám se Káji, protože při koncertu Robert&spol. se pěkně osvědčila.
„Jestli dorazí kabely, tak jo, to by šlo,“ přikyvuje.
Kabely dorazily, takže v 17. hodin už jsme v sále. Kája zapojuje, a já vydávám zvuky do mikrofonů. Jak už to tak bývá, tak to chvíli funguje... a pak vůbec ne... a pak to zase nějak zázračně naskočí. Ve chvílích, kdy nemusím zvyšovat hlas (ne, že bych na Káju křičela, stále jde o nastavování zvuku), pokouším se přemontovávat držáky mikrofonů (netradičním způsobem – lžičkou – poněvadž šroubovák jsme nevzali).

Služba chvály... není to vždy jednoduché (mnohdy se říká, že je to pot a slzy), a zvláště když vedoucí chvály je přesvědčen, že to musí být uctívání skutečné, opravdové, vydané...prostě „na krev“.

„Jauvajsss!“ sykám bolestí. Právě jsem si neplánovaně kovovou šponou ze šroubu trochu roztrhla palec. Tak vida...až na krev už by to tedy bylo. Pot se dostaví za chvilku, vzhledem k tomu, že tu pobíhám od jednoho mikrofonu k druhému... a slzy během chvály nebývají žádný velký problém. A víte, že jsem si dokonce zahrála i na bicí? (Už se moc nedivím, že nejčastější reakce bubeníků je: „Cožee?...Cožee?...“)

Snaha byla, ale čas kvapí (už zbývá jen čtvrt hodiny do začátku) a stále se nám mašinky nedaří správně zprovoznit. Tak příště. Teď je třeba nazvučit mikrofony.
„...se neslyším...mám to málo...si to asi vezmu osobně...,“ jdou z pódia staré známé vtipné hlášky od Martina. S ulehčením a radostí uvítávám, když se na schodech objeví manželé - Peťa s Dejvem. Takže zvukař (sice jen vypůjčený, ale) bude. Halelůůůja!
Petr ještě pobíhá mezi lidmi, takže využíváme každou minutku k přípravě chval a zvuku.

„...si vás jdu poslechnout...a budete dneska zapínat bedny?“ ptá se s úsměvem od ucha k uchu krumlovský návštěvník, který už zřejmě slyšel o našich „ztišujících“ pokusech v minulých týdnech.

Petr říká: „Prokřikněte!“ a tak se chystáme splnit přání (a velmi rádi).

„Zazpívejte mu novou píseň, hrajte krásně a hlasitě!
Chvalte ho troubením na rohy, chvalte ho na loutny a citery!
Chvalte ho tamburínami a tančením, chvalte ho na struny a píšťaly!
Chvalte ho činely hlasitými, chvalte ho činely zvučnými!
Všechno, co dýchá, ať chválí Hospodina! Haleluja!“
(Žalm 33:3; Žalm 150:3-6)

Dejv vytrvale pobíhá po sále a poslouchá cokoli, co vydává nějaký zvuk, aby všechno bylo pod kontrolou, nic nerušilo a přesto hrálo. Je tak tichý, že si vůbec nevšimnu, že mi stojí na pódiu za zády a poslouchá odposlech. Pak se na něco zeptá Káji a zase zmizí...

Na úvod řekl Petr několik slov, modlil se, a pak už „předal slovo“ týmu chvály.
Bože můj, to je paráda. Fakt si to užívám. Blaží mě ten zvuk mnoha hlasů, který k nám ze sálu doléhá. Co ten týden s námi, lidmi, udělá... hmmm... to se asi vždycky nejvíc projeví na večeru Ducha svatého.
Mnohé hlasy se spojují ve „zvuk řek mnohých“, když společně zpíváme v jazycích.
Trochu to může připomínat chválu, když se do chrámu vnášela Truhla (nebo Archa) smlouvy. Slyšeli jste někdy zvuk trubky? (Poproste Edu nebo Michala.) Tam bylo 120 trumpetistů (my máme zatím jen jednu flétnu :-) v jednom týmu!

Levitští zpěváci – synové Asafovi, Hemanovi i Jedutunovi se svými syny a bratry stáli oblečeni kmentem východně od oltáře s činely, lyrami a citerami. Sto dvacet kněží k tomu troubilo na trubky.
Troubili a zpívali tenkrát jedním hlasem. Jedním hlasem chválili a oslavovali Hospodina. Jakmile zazněly trubky, činely a další nástroje, zpěváci začali hlasitě chválit Hospodina písní: „Je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky!“ V tu chvíli ten dům, totiž Hospodinův chrám, naplnil oblak.
Kněží se kvůli tomu oblaku nemohli postavit ke službě, protože Hospodinův chrám naplnila Boží sláva. (2.Par.5:12-14)

Petr se modlí za služebníky sboru, za konkrétně vyhlášené potřeby,... Modlím se v jazycích a cítím potřebu přidávat na intenzitě...ale přijde mi nepatřičné tu křičet z plna hrdla, když sál sedí a je téměř potichu.
„Lidi...neseďte tu jak pecičky,“ vyzývá Petr najednou, jako by myslel na to samé. „Přidejte se, modlete se duchem.“
Až mě zarazil ten zvuk, když většina sálu pozdvihla svůj hlas. Už se vůbec necítím nepatřičně...nejsem v tom společném zvuku slyšet (aspoň myslím :-).
To je hukot, myslím si. A moc se mi to líbí.
Popi musí na směnu do práce, takže Dejv (doposavad zvukař) zaskakuje (od této chvíle) jako bubeník.

Poslední modlitba - Petr poprosil starší sboru o vedení modlitby za jeho osobu a celou rodinu. Jarda má volné ruce, takže může mazat olejem, Kája k Petrovi alespoň přistoupil s kytarou, na kterou celý večer nepřestává hrát. Třetí starší, Fanda, tu dnes (k naší lítosti) není, ale podpůrní modlitebníci Michal a Michal a Libuška se rádi ujímají pomocných pozic.

Ještě jedna píseň na konec a loučíme se s tímto Týdnem ztišení. Tedy aspoň tady v Č. Budějovicích. Druhý večer Ducha svatého je ještě zítra v Č. Krumlově.

Jestli se nám (nebo vám) poslední dobou zdálo, že církev „utichá“, tak dnes skutečně prokřikla, jako už velmi dlouho ne. A za to jsem upřímně vděčná.