Křesťanská církev Cesta života

Můj synku...

Chtěla bych, abys poznal pravdu o tom, co se stalo tenkrát, když jsme ještě žili s tvým otcem v Edenu.

Tenkrát jsem se procházela zahradou. Tvůj táta tam byl taky, ale měl moc práce – pojmenovat všechny rostliny, stromy a všechna Boží stvoření. Trochu jsem se nudila, ale najednou na mě začal mluvit had. Chvilku jsme povídali a on se podivil: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Věděla jsem od svého muže, že nemáme jíst jen z jednoho stromu, z toho, co je uprostřed zahrady. Tak jsem to hadovi vysvětlila. Myslela jsem si, že to jen špatně pochopil. Později mi došlo, že to byla záminka, aby ve mně vzbudil pochybnosti o Boží dobrotě a aby zasel semeno nedůvěry. Přesvědčoval mě, že určitě nezemřeme. Řekl: „Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ To bychom mohli být lepší, dokonalejší, vševědoucí…
Napadla mě myšlenka, proč nám to Bůh nechce dopřát? Začala jsem pochybovat, že Bůh je dobrý a chce pro nás to nejlepší.

Pak jsem pohlédla na ten strom uprostřed zahrady, na ty nádherné plody lahodící oku a lákající k jídlu, a pomyslela jsem si: „Proč by je Bůh jinak stvořil takové? Určitě nemohou být špatné a jistě po nich nezemřeme, i had to říká.“ V té chvíli jsem byla rozhodnutá, že plod ochutnám. Byl stejně vynikající chutí jako vzhledem. Tohle potěšení jsem chtěla dopřát i Adamovi. Dala jsem mu a jedli jsme spolu.



Stala se zvláštní věc – poznali jsme, že jsme nazí. Přepásali jsme se fíkovými listy, protože jsme se styděli. Bůh nás hledal, volal, ale byli jsme schovaní za stromy, báli jsme se. Pak se Bůh zeptal Adama, jestli jsme nejedli z toho stromu – věděl pravdu, přesto chtěl slyšet slova lítosti a omluvy. Místo nich uslyšel výmluvy: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ Nechtěla jsem, aby všechna vina byla na mně, bránila jsem se, že mě had podvedl, a proto jsem jedla.

Spravedlivý Bůh potrestal hada i nás. Oděl nás kůží zvířete, které muselo kvůli nám zemřít, a museli jsme opustit Eden. Do té doby jsme prožívali samé dobré věci, potom přišlo do našeho života – a do celého stvoření – zlo a smrt. Předtím jsme žili v nádherné zahradě v přítomnosti dobrého Otce, teď máme starosti a dřinu a Boha musíme hledat.

Byla to velká chyba, nedůvěřovat Bohu. Je mi to moc líto.Bůh však zůstal stejně dobrý a dává se nalézt těm, kdo ho hledají. Slíbil, že má svůj plán a jednou bude všechno zase jako tenkrát. Věřím, že co slíbil, to také splní.

Můj synu, teď znáš pravdu. Neudělej chybu jako my. Nenech si nikdy namluvit, že Bůh není dobrý nebo že tě chce připravit o dobré věci. On tě bude vždycky chránit, jestli mu to dovolíš. Hledej Boha a důvěřuj mu!

Tvá maminka.