Křesťanská církev Cesta života

Bylo nás deset

aneb Andrein sestřinec podruhé.
Chvály, modlitby, odpočinek, pokec, občerstvení...to vše se vešlo do sobotního setkání.

Když se tohle setkání konalo poprvé, nebyla jsem tam. Tentokrát už to vypadalo, že mi to znovu nevyjde. To jsem ještě netušila (když jsem omylem zapisovala špatné datum do kalendáře na církevní nástěnce), že se datum akce o týden posune (tudíž se můj omyl stal pravdivou informací).



Rychle napichuji sýro-vínové jednohubky, krájím ovoce na čaj a vyrážím do církve.
Andrea s Ivou nacvičují chvály. Hanka vaří vodu na čaj... Během chvilky přicházejí Evka s Verčou, Zuzka, Danča a Lenka.



Andrea tedy oficiálně spouští sestřinec. Představuje nám program.



Modlíme se a chválíme za doprovodu kláves a kytary. To už přichází i druhá Zuzka. Jsme v konečném počtu 10 osob.



„A teď se uložte kde chcete,“ vybízí nás Andrea. Je čas na sosání, nasávání, vsakování...prostě čerpání v Boží přítomnosti. Čas na: „Soaking in His presence.”





Intimní osvětlení, svíčky, tichá hudba, polštáře a deky...





Zavírám oči a naslouchám hudbě. Klarinet jsem vždycky považovala za spíše „agresivnější“ nástroj, který nelze nikde přeslechnout, přesto v kombinaci s akustickou kytarou a klávesovými nástroji zní velmi příjemně a vůbec neruší.
Nad hlavou se nám co chvíli přežene stádo bizonů a právě se spustil větrák v kukani... Tréning při týdnech ztišení dnes přináší své plody a během chvilky celkem snadno ignoruji všechny ruchy.

Skoro mě překvapilo, že Andrea rozsvěcuje. Skutečně to byla celá půlhodina?
Pomalu se všechny sbíráme z utěšeného polospánku. U stolku s občerstvením si sdělujeme zážitky, které jedna každá z nás „nasosala“.
Některá tančila s Ježíšem na hudbu, která se nesla přítmím. Jiná s Ježíšem bezstarostně pobíhala po louce. Další s Ním procházela biblickými příběhy nebo s Ním sdílela nejniternější pocity. Vesměs šlo o povzbuzení, že ani jedna z nás není na nic sama, protože nezměrná Boží láska a pomoc je vždycky na blízku.





Modlíme se za své potřeby, za potřeby druhých, za to, co nás trápí a tíží.

Před koncem je čas na akci: „Anděl“.
Každá si vylosujeme jedno jméno z přítomných sester a té budeme po danou dobu „dělat anděla“. Co to znamená? Tak třeba já jsem si vylosovala... Ne, neprozradím vám jméno. :-)
A nyní. Především se za dotyčnou budu modlit. Mohu ji tajně povzbudit příjemným anonymem a následně i dárkem. Budu-li chtít, mohu se na konci akce odtajnit.

Největší výhodu má asi Iva. Ta už v rouše anděla umí dost dobře chodit. :-)

Musím říct, že během celého sestřince jsme se fakt hodně nasmály. Spousta vtipných glos a postřehů. Dokonce i ve chvíli ztišení a sosání, jak se nám svěřila Andrea: „...jsem se na konci dostala do výtlemu...ale nechtěla jsem rušit ostatní.“ A začala se upřímně smát, protože teď už opravdu nikoho nerušila.

- zdes -

Dodatek: Jsou to 3 dny po setkání a můj anděl se do své role pěkně obul - už mi poslal 2 povzbuzení. Děkuji mu touto cestou. :-)
A co ten váš?