Křesťanská církev Cesta života

Změna

Michal a Martina Kočerovi, vedoucí mládeže

Myši, které se nebojí koček. Vědci vytvořili myš Delta-D, která se nebojí ani koček ani jejich pachu, a hned i její sestru, která vydrží nepřetržitě běžet 6 hodin. Změna. Stačí malá změna a hned je tu něco nového, skvělého. Jenže. Myš super-sprinterka po 6hodinách doběhne na místo, kde ji stejně chytne zcela běžná, nijak neupravená kočka, a bez ohledu na to, zda se jí myš bojí nebo ne, myš prostě zakousne. Byla tedy ta změna vůbec k něčemu?



Změna je něco, co přichází do života každého z nás. Buď nás někdo nebo něco před změnu postaví, a nebo se dostaneme do situace, kdy sami musíme nějakou změnu udělat. V každém případě ne všichni z nás vždy jásáme, když k nějaké změně má dojít. Proč v nás změny vyvolávají tak často negativní pocity? Proč se jich občas bojíme? A proč je často očekáváme s napětím, co přinesou?
Každý z nás ve svém životě hledá nějakou jistotu. Někdo ji nachází v tom, že se nic moc v jeho životě nemění. Někdo naopak v tom, že jeho život prochází stálou změnou. Co je ale společné, je hledání nějaké stability našeho života a vztahů v něm. Stability, tedy jakési neměnnosti. Přesto, pokud náš život má být stabilní, musí procházet změnou.

Změnu často považujeme za stav, který nám stabilitu a jistotu bere. Ale to, co se nemění, to je bez života. Když se řekne „bez života“, pak to neznamená „mrtvé“. Neboť spěje-li něco ke smrti nebo je to již mrtvé, pak i tam dochází ke změnám, a to změnám rozkladným. Změny tedy můžeme rozdělit na změny:
- které vedou k životu
- které vedou ke smrti

Je na každém z nás, jaké změny ve svém životě nechá probíhat, ať už se jedná o změny, které tvoříme my sami, nebo o ty, před které jsme postaveni. Jaké změny přijmeme a jaké odmítneme. Vždy ale musíme volit mezi změnami, které vedou k životu, nebo těmi, které vedou ke smrti. Buď necháme změny procházet naším životem a budeme trpiteli změn. Nebo se staneme tím, kdo ve svém životě nad změnami kraluje. Pak bychom ale neměli usilovat o to, abychom zastavili každou změnu a dosáhli stavu, že žádné změny v našem životě nebudou. Ale měli bychom usilovat o to, aby v našem životě probíhaly změny, které vedou k životu.

Jsou tři oblasti, které by v našich životech měly procházet neustálou změnou. Změnami by měl procházet náš vztah s Bohem, vztah k sobě samým a také vztah k lidem kolem nás. Můžeš žít stabilní život, když žiješ tři změny:
1.změna v životě s Bohem
2.změna v životě se sebou samým
3.změna v životě s lidmi

Bůh nás ve svém slovu několikrát vybízí, abychom se prostřednictvím Jeho slova proměňovali (Římanům 12:2, Skutky 20:32). Proč Bohu tolik jde o tuto proměnu? Tato proměna je předpokladem prohlubování našeho poznání Boha a budování vztahu s ním. Z tohoto vztahu s Bohem se pak odvíjí vše v našem životě a v každé oblasti našeho života. Čím bližší vztah s Bohem máme a čím více Ho poznáváme, tím více jsme schopní slyšet Boží hlas a nechat se Bohem vést. Tím spíše porozumíme Boží vůli pro každý okamžik našeho života a tím snadněji se nám do této Boží vůle bude vstupovat. A budeme-li žít podle Boží vůle, pak do našeho života poplyne Boží požehnání, Jeho moc se bude zjevovat na nás a skrze nás a naše modlitby budou vyslyšeny, neboť známe-li Boží vůli, není problém se modlit v souladu s ní.

Další oblastí je změna v životě se sebou samým. Proč bychom měli i v této oblasti procházet nějakou změnou? Bůh každého z nás stvořil, a přece v průběhu našeho dosavadního života mělo mnoho lidí, situací, prostředí, informací atd. vliv na to, jak sebe sami vnímáme a jaký vztah k sobě máme. V Matoušovi 22:36-39 Ježíš mluví o tom, co je to první a druhé, co máme hledat a dělat. Vybízí nás, abychom milovali svého bližního, jako sami sebe. Neříká tady, abychom bližního milovali více než sebe, ale stejně. Bůh nechce více, protože ví, že více schopni nejsme, ale i to milovat stejně, bez Boží pomoci, nezvládáme. Tady si ale musíme položit otázku, jak milujeme sebe? Protože právě tak máme milovat bližní. A tady hodně z nás zjistí, že to s tou láskou sami k sobě moc dobře nevypadá. A nastává okamžik, kdy musíme s pomocí Boží projít proměnou, abychom i v této oblasti mohli vstoupit do Boží vůle. Začneme-li se ptát Boha, co je pro tuto proměnu potřeba udělat, On nás krok za krokem povede.

Dostáváme se ke třetí oblasti, ve které by měly probíhat změny, a to změny v oblasti života s lidmi. Život Božího dítěte je naplněn vztahem s Bohem a dále vztahem s lidmi. To, jaký máme vztah s Bohem, se projevuje v našem vztahu k lidem a s lidmi kolem nás. V Jakubovi 2:17-18 (i dále) je výzva: „Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.“ A právě tak můžeme říci: „Ukaž mi svůj vztah s Bohem bez toho, aniž by se to projevilo na tvém vztahu s lidmi, a já ti ukážu svůj vztah s Bohem na vztahu s lidmi.“ A 1.Jan 2:9 toto tvrzení obrací a říká, že takový vztah, jaký máme k lidem, takový máme i k Bohu. A zde opět docházíme k tomu, že je potřebná proměna, a to proměna k životu.

Nebojme se, že náš život ztratí stabilitu, když v našem životě začneme žít změny. Pokud budeme nad těmito změnami kralovat my skrze Ježíše Krista a budou to změny k životu, pak náš život získá právě tu stabilitu, kterou hledáme.