Křesťanská církev Cesta života

První týden ztišení 2013

7.1.-11.1.2013

„Co můžete, odložte na další týden. Přesčasy - nechte na příští týden. Seriály - nahrajte si na příští týden...,“ prosí nás Petr při nedělním shromáždění, kdy nás uvádí do nadcházejícího Týdne ztišení.

Pravděpodobně se vám už stalo, že před tímto speciálním týdnem je poměrně klid, všechno klape, všechno stíháte...a jen nadejde pondělí, tak se něco zhroutí, musíte bezodkladně řešit něco, na co si vaši klienti dlouhé měsíce nevzpomněli, prostě najednou se zdá, že poklidné vody minulého týdne se neskutečně rozbouřily.
Ani tento týden to nebylo jiné, ale díky Bohu jsme stihli vyřešit vše během pondělí a pak už byl relativně klid

Neodpustím si, jako vždy, pár postřehů z večerů ztišení. Jsem ráda, když je dost prostoru na soukromé modlitby za daná témata, ale samozřejmě mě potěší, když předtím slyším nějaký nový příměr, obraz, zjevení daného tématu v novém pohledu. Člověk potom tak snadno nezabředne do zvyku nebo tradice, protože může vidět nové obzory, týkající se všech těch 4 oblastí.

Mapa nebo lišejník?
Když člověk nemá mapu, musí si s orientací v prostoru poradit jinak. Podle rozděleného ciferníku a nastavení ručiček na hodinkách, lišejníků, sklonu mraveniště...
My máme mapu, která je dostatečně přesná pro navigaci. Tak proč utíkáme hledat lišejníky?
Možná prostě nechceme slyšet a následovat to, co nám mapa tak jasně říká. Radši hledáme jiné, nepřesné a zavádějící vjemy.
Lišejník se může měnit, ale mapa (Boží slovo) se nemění.
Boží slovo se nedá nahradit něčím jiným.

1. přikázání
Máš především a ze všeho nejvíc milovat svého Boha. Ne o něm co nejvíc vědět, nejvíc přečíst, nejvíc znát zpaměti, nejvíc o něm mluvit...
Víc se dívat do mapy (Bible) a víc se ptát průvodce (Ducha sv.), ale nikdy nevyrazit... K čemu to je? Není účel, že se teď rozhodneš víc číst Bibli, víc se modlit (a je to důležité)... Jde o to žít to s Ním.
Nejsem moc na čtení
Ta Bible je strašně tlustá kniha. A víš, já na to čtení moc nejsem. Já u toho vždycky usnu.
To je stejné, jako bys řekl: „Víš, já na to dýchání moc nejsem. Já u toho vždycky usnu.“

Zamířit – trefit se
Dříve jsem provozoval střelbu. Účelem je trefit se do terče.
Zamíříš a v jednu chvíli dokonce přestaneš dýchat – a vystřelíš.
Potřebuješ trefit desítku. Nestřílíš jako ze samopalu, že bys pokropil terč. Máš jen omezený počet ran, takže míříš, a co nejvíce se soustředíš před samotným výstřelem, aby ses určitě trefil.
A o tom jsou týdny ztišení.
Zamíříš, soustředíš se na tu vítěznou desítku, chvíli ani nedýcháš...ale u toho nemáš skončit. Pak musíš ještě vystřelit. Nedávej rány jen tak do vzduchu. Jak říká Pavel – zaměřme, abychom trefili cíl.

Zahřej Boží slovo
Znáte želvušky? To jsou taková mikrozvířátka, která přežijí i zmražení. Vystřelí je do kosmu, pak je zase rozmrazí a ona žijí dál.
Někdy máme ve svém životě takhle hibernované Boží slovo. Pokud ano, je třeba ho znovu zahřát v našem srdci.
Žít ho.
Nenechme ho zmražené, nečinné.

Detail versus hlavní cíl
Mapa, i ta nejdetailnější, ti pravděpodobně neukáže každý strom. Ale máš velmi dobrou představu, kde stojíš, pokud se podle ní řídíš. A Boží slovo ti říká, že máš jít po „téhle“ cestě.
A ty zkoumáš strom před sebou, jestli je dost dobrý: „Má takový divný větve, to by asi chtělo poopravit...“ A uniká ti souvislost, že se zaměřuješ na strom u úplně jiné cesty, po které ani jít nemáš.
Někdy v životě řešíme nepodstatné detaily, věnujeme jim spoustu času a uniká nám hlavní a důležitý cíl.
Jestli ti mapa říká: „Tudy cesta nevede!“ nesnaž se ji vytvořit.

Nestačí znát manuál zpaměti
Dostal jsem k vánocům holící strojek. Krásný, funkční. A je dobré si přečíst manuál, abych věděl jak ho použít, jak udržovat, jak nabít... Ale zůstanu-li u studia manuálu a nikdy ho opravdu nezapnu a nepřiložím k tváři...nic se nestane a já budu dál zarůstat vousem.
Bůh ti dal nějaký dar. A ty můžeš znát manuál k němu zpaměti, můžeš o tom daru vědět všechno, nosit si ho jako svatou relikvii...ale Bůh počítá s tím, že ten dárek použiješ na to, k čemu ti ho daroval.
Sundej kryt, zapni ho a ohol se. Život s Ježíšem se nedá žít pasivně!
Až budu připravenější...svatější...oholenější... pak se oholím.

Hmota nesmí ztvrdnout před dokončením díla
Bůh je Hrnčíř a my jsme hlína. Nech se jím tvarovat tak, jak chce On, ne tak, jak chceš ty. Staň se poddajným materiálem. S tvrdou hlínou už toho moc neuděláš.
Pozemský hrnčíř občas něco zkazí, ale Bůh zmetky nedělá. Nech se jím vytvarovat v Boží sen. Změkčuj svůj život. Ať se s tebou Bohu dobře pracuje. Ani ten nejgeniálnější umělec se ztvrdlou hlínou nic moc nedokáže.
Bůh tě nechce znetvořit. Chce z tebe něco vytvořit.

Večer Ducha svatého
Setkáváme se dnes dohromady Krumlov a Budějovice, takže i chválící skupiny se spojují na jednom pódiu.
Večer chval jsem vnímala jako když se v sále mísí radost, vděčnost, láska, nadšení, pokoj, otevírání duší, vylévání srdcí, porozumění, přijetí a přijímání...
Po více než hodině chválení a uctívání Pána se Petr modlil za všechny, kdo měli potřebu nebo poznání ohledně oněch 4 oblastí, nad nimiž jsme při večerech ztišení rozjímali.
Pak vyzval přítomné, ať se podělí o vidění, povzbuzení, vize...

Dan nás povzbuzoval, že tento rok je rokem „vykročení“. Že tato církev je plná starých vizí a je čas, aby byly naplněny. Je čas je porodit.

To potvrdila i Jitka, která celý Týden ztišení prožívala, že je třeba porodit některé věci.

Kája vzpomněl na časy, (mnozí z vás ještě v církvi nebyli), kdy zaznívalo mnoho prorockých slov o této církvi o mnohém potenciálu...A nadchází čas, kdy by se ten potenciál měl projevit a vykonat něco dobrého.

Michal, připomněl slovo, kterým byl povzbuzen během večerů ztišení: „Nestačí Boží slovo jen číst. Je třeba ho i žít.“

To dotvrdil ještě Petr veršem, že víra bez skutků je mrtvá. Připomněl i Slovo na rok 2013, jímž je: „Spravedlivý bude žít z víry.“

- zdes -