Křesťanská církev Cesta života

Rafty 2013 aneb opět spolu na Vltavě

V našem kraji máme jednu velikou výhodu, že tu protéká horní část řeky Vltavy. Další dobrou věcí jsou nadšenci pro vodní sporty, kteří pomohou zorganizovat pro nás ostatní krásný den na vodě.

Letošní ročník raftů jsem mohla plnými doušky ochutnat i já. Setkali jsme se společně na náměstí městečka Rožmberk. Někteří z nás byli opravdu skvěle oblečení – s námořnickou čepicí a pruhovaným tričkem a nebyli prostě k přehlédnutí. Nastalo několik přesunů aut do Českého Krumlova a řidičů zase zpět, ale netrvalo dlouho a už se rozdělovaly rafty. Dávali se pokyny, kde se budeme zastavovat a jak se plánuje celý den. Po společné modlitbě se nalodila naše těla do šesti plavidel a tím mohl začít ničím nerušený sjezd řeky. Jenže to jsem se přepočítala. Po chvilce klidné plavby k nám přijel raft s bojovníky, takže se mi o suchém tričku už mohlo jenom zdát. Záškodníci však šli ještě dál. Bitvy o pádla a nové místo na lodi protivníka začaly a jak to jen bylo možné, pokračovaly celou plavbu.

Neúnavnost „vetřelců“ mě udivovala do té chvíle, kdy se za mě stal také bojovník a spolu s ostatními jsme vedli docela obstojnou odvetu. Stejně tak mě udivovala vytrvalost pětiletého Marka, který v našem raftu nebyl skoro vidět, ale s odhodlání, s houževnatostí a s postojem, že je něco jako „perpetuum mobile“, pádloval takovým způsobem, že se na našem raftu ženská část posádky mohla krásně vystřídat v odpočívání. Marku, díky.



Vody sice bylo málo, vodáků na řece přehršle, sluníčko pálilo za všech sil a den se opravdu vydařil. Vše jsme mohli zhodnotit při grilování v Černé v Pošumaví. Pod krásnou novou pergolou jsme labužnicky ochutnávali speciality na grilu a mohli jsme vést diskusi o použití rozinek do pečiva. Nebylo vítězů ani poražených, byl to skvěle strávený den, za který bych chtěla poděkovat každému, kdo přijel a přidal ruku k dílu.



Můj dík patří ale především Bohu, za Jeho uzdravení. Byla jsem dlouho nemocná a nemohla jsem být ve studené vodě. 15 let trvalo, než jsem mohla znovu usednout do lodě, neboť moje ochrnutá strana těla v chladu ztuhla a nemohla se hýbat. Letos jsem nejen pádlovala na lodi, ale mohla si i zaplavat v řece a naučit se skákat do raftů po břiše, když to situace vyžadovala (po vzoru „vetřelců“) :-).

Beru to jako velikou milost a na mysl mi přicházejí verše: 1. Korintským  2:9   Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.