Křesťanská církev Cesta života

Jdeme!

Ne, skutečně se necítím býti povolaná jako „evangelistka“, běží mi hlavou pokaždé, když slyším oznámení na akci JDEME.

Ale protože se říká „Nikdy neříkej nikdy“ a jako tým chvály bychom měli na této akci hrát, začala jsem se trochu blíže zajímat.
„Ne, vážně to není jen pro evangelisty,“ ujišťoval nás neděli co neděli Kája Zettl a můj původní názor na neúčast se obrátil o 180 stupňů. Tak dobře, přihlásíme se.

Poslední upoutávku na tuto akci si vzal na triko můj manžel. Svým osobitým talentem pro reklamu vše shrnul v několika málo slovech a nakonec sál vyzval: „Jestli nejsi evangelista, přijď... Jestli jsi evangelista, tak sem nechoď :-), kdepak, přijď taky.“
Tím ujistil i další váhavce, kteří neměli jistotu (stejně jako já z počátku), že by snad mohla být tato akce i pro ně.

A je to tady.
Jdeme na JDEME (JednoDenní Efektivní Motivace Evangelistů).







Přijelo téměř 70 hostů (z deseti různých církví i ze vzdálených koutů republiky), natěšených, co se bude dít. Pro jistotu se ptáme Standy Harta (přestože máme sloužit chválou tady, ve své domovské církvi) jak moc si můžeme dovolit, abychom nepohoršili někoho z hostů. S úsměvem nás ujišťuje, ať chválíme jak jsme zvyklí, že se máme svobodně nechat vést Duchem.
A bylo to moudré.

Celá sobota je rozdělena do několika seminářů s různými mluvčími. Břetislavem Šípkem, Stanislavem Hartem a Justinem Holdenem.

Protože seminář je zpoplatněn, nebylo by fér zveřejňovat zde zdarma všechny informace, které jsme měli možnost slyšet. Proto zmíním jen opravdu málo postřehů.



Byl tu s námi i Bonke. Samozřejmě jen na plátně.
R. Bonnke: „Lidé jdou do pekla a my je máme varovat, ale tak, jako bychom varovali své milované děti, stojící na okraji propasti.“









R. Bonnke: „Ježíš se modlil (pravděpodobně 12 hodin) než vybral 12 apoštolů. Obyčejní lidé (Petr – dřív jedná než myslí, Jakub a Jan – synové hromu, Jidáš – kterému svěřil pokladnu ač musel vědět, že je zloděj...), ne supermani...Když mě Bůh povolal, byl jsem nula, ale jakmile jsem se postavil vedle Ježíše (který je jednička) už z nás byla desítka.
Jestli se cítíte jako nuly, postavte se vedle mě a budeme 100, 1000, 1000000... Dokud je s námi Ježíš, můžeme tvořit veliká čísla. Když Ježíše opustíme, bude z nás zase jen kopice nul.“







Celý seminář se nesl v přátelském duchu. Chvály nikoho nerušily (spíše povzbudily). Mluvčí svobodně předali co měli na srdci. I technika pěkně zafungovala při promítání. Jídlo za přiměřené ceny bylo zajištěno. Přestávky byly dostatečné na občerstvení se čajem, kávou nebo čerstvým vzduchem... Takže co dodat?
Snad jen...JDEME!

- zdes -