Křesťanská církev Cesta života

Bůh hledá věrné

Na shromáždění Dětské církve - starších dětí se nyní probíráme službou Bohu. Součástí každého nedělního vyučování je divadlo, které má dětem (i nám) přiblížit téma, které se bude zrovna probírat. Divadlo na téma „Bůh hledá věrné“ jsme nafotili a věříme, že bude i pro vás povzbuzením.
Průvodní verš shromážděním: Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. 1 Petrův 4:10

Divadlo:
V kuchyni pana šéfkuchaře (Bůh u nás hledá poslušnost a věrnost)
Šéfkuchař pracuje v luxusní a velmi dobré restauraci. Stará se o vedení celé kuchyně a zodpovídá za každé jídlo, které se dostane hostovi na stůl. Společně s šéfkuchařem pracuje v kuchyni i pomocný kuchař, který ale není moc pracovitý. Většinou se před prací někam schová, nebo si neodpustí nějakou poznámku.



Šéfkuchař: „umyj prosím tě nádobí! A dneska přijde ten novej, tak ať ti s tím pomůže.“
Pomocný kuchař: „No jó. Zase nádobí. Dyť já nedělám snad nic jinýho. Až přijde ten novej, řeknu mu, ať to udělá za mě.“



Pomocný kuchař: „Ty jsi ten novej pomocník? No, už jsme tě čekali, šéf říkal, že máš umejt nádobí… A já se zkusím někam vytratit.“

Nový pomocník „Dobře, ostatně jak jinak by měla začít práce v kuchyni.“

Šéfkuchař zase nemůže najít svého staršího pomocníka, poslední dobou se mu to stává často.



Šéfkuchař: „Potřebuju oškrábat brambory“

Starší pomocník: „Jo, za chvilku, to jééé nuda, zase brambory, jsem tu půl roku a nic pořádnýho mi ještě nedali dělat. Oškrábu jen ty, co mám v misce. Pak to nechám tomu novýmu. Ten ještě brambory neškrábal. Zkusím si pak dojít ještě zavolat do skladu, tam mě nikdo nenajde.“

Šéfkuchař si přijde pro brambory a zlobí se, že nejsou hotové, a že jeho starší pomocník je zase pryč. Zavolá si nového pomocníka: „Prosím tě dodělej rychle ty brambory, tohle nemůžu použít.“

Nový pomocník: „Ano pane šéfkuchaři, nádobí utřu potom.“ a jde doškrabat brambory. Potom se vrátí dotřít nádobí.



Šéfkuchař se vrátí pro brambory, pozoruje svého nového pomocníka a říká si. „Paráda, ten novej kluk se mi líbí, je pečlivej a pracovitej, myslím, že bych mu mohl dát příležitost ukázat, co umí, no ještě chvilku počkáme. A kde je zase můj starší pomocník, nemam čas ho někde shánět, musím se pustit do toho dortu.“ Začne dělat dort.

Nový pomocník utře nádobí a jde za šéfkuchařem: „Mohl bych vám s tím pomoci?“

Šéfkuchař „Jsem rád, že se chceš učit a rád bych tě k tomu vzal, ale potřebuju nakrájet cibuli“

Nový pomocník: „Jo, jasný od toho jsem tady. Musím si přichvátnout, abych se mohl podílet na přípravě toho dortu. Dorty pana Šéfkuchaře jsou vyhlášené, rád bych se je od něho naučil.“

Šéfkuchař: „Ty už máš tu cibuli hotovou? Nenakrájel si ji doufám moc nahrubo? Ne, je to v pořádku. Dobře, tak pojď, ukážu ti, jak dělám čokoládový dort.



Starší kuchař v půl třetí odchází, protože mu končí pracovní doba. Nekouká na to, že je potřeba ještě dodělat nějaké věci na plánovanou oslavu.

Šéfkuchař „No nazdar. Ty už máš taky po pracovní době, takže můžeš jít domů. První den jsi tady udělal dost práce.“

Nový pomocník: „Ještě bych to s vámi rád dodělal, jestli můžu?“
Šéfkuchař: „Jistě, já se zlobit nebudu, naopak budu rád.

Druhý den se chystá veliká oslava.



Šéfkuchař si zavolá nového pomocníka a říká mu. „Na zítra si naší restauraci rezervoval prezident, bude tu mít oslavu narozenin. Musíme toho spoustu připravit. A ty jsi moc šikovný, tak se tě chci zeptat, jestli by sis troufl připravit na tuhle obrovskou událost velký narozeninový dort?“

Nový pomocník: „Wau, dort pro prezidenta? No trochu se toho bojím … ale ano to bude úžasný, to mi nikdo neuvěří. Taková pocta. Hned se do toho pustím.

Starší pomocník je poslouchá, pak se vztekle vrátí k nádobí. „To snad ne já tady dřu takovou dobu a akorát myju nádobí a krájím zeleninu. On je tu pár dní a hned mu dají dělat dort pro prezidenta.“


Nový pomocník si dává s prací hodně záležet. Občas se poradí i s panem šéfkuchařem. Když je se svou prací spokojen, volá na pana šéfkuchaře: „Mám to hotové.“ A má obrovskou radost.
Šéfkuchař je spokojen s prací svého nového pomocníka. Pochválí ho a řekne: „Věděl jsem, že to dokážeš, jinak bych ti tento úkol nesvěřil.“


V kázání pak Honza vyučoval o tom, že každý má od Boha nějaký dar/povolání. Pak každému dítěti rozdal několik kousků puzzle z jedné skládanky. Každé dítě mělo dát své kousky do skládanky, až vznikl skoro celistvý obrázek. Dva kousky ale stále chyběly. Honza hovořil o tom, že ty dva kousky nejsou důležitější, nebo podřadnější, a taky se nedají nahradit jinými kousky ze stavebnice. Prostě chybějí. Stejně tak i my, když budeme věrně dělat to, co po nás Bůh chce, tak budeme na tom správném místě a dohromady budeme tvořit „jeden obrázek“, jedno tělo Kristovo.



- Eliška F. -