Křesťanská církev Cesta života

Důvěra

Na shromážděních Dětské církve – Starších dětí jsme v dubnu probírali: vztah k Bohu, jak mohu Pána poznávat, s dětmi jsme narazili na to, že Bůh nemá rád modly, učili jsme se o tom, co je to důvěra a že Bohu můžeme a máme důvěřovat. U posledního tématu bych se ráda zastavila a přiblížila vám jedno z našich shromáždění.
Verš, který se učíme a provází nás již několik týdnů najdeme v Galatským 1/10 a zní: „Chci si teď naklonit lidi, nebo Boha? Copak mi jde o lidskou přízeň? Kdybych se ještě snažil zalíbit lidem, nebyl bych Kristův služebník!“.

Během příprav shromáždění jsme přemýšleli, jak dětem přiblížit to, že Bohu mohou důvěřovat a jaké to vlastně je někomu důvěřovat a spolehnout se na něj. Proto jsme místo divadla děti vyzvali si to vyzkoušet. Ten, kdo chtěl a měl odvahu, si mohl stoupnout na švédskou bednu a padat do rukou dětí a služebníků.





Honza se pak v kázání dětí ptal, jaké to pro ně bylo a co zažívaly. Dále, zda to bylo jednoduché důvěřovat ostatním kamarádům, a jestli by si dokázaly představit, že by padaly do rukou lidí, které vůbec neznají. Jaký je v tom rozdíl? Dát důvěru někomu, koho známe je pro nás lehčí. A když už máme nějakou zkušenost, je to pro nás podruhé ještě jednodušší. V Přísloví 3/5 se píše: „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.“
Důvěra, to není o tom, jak se cítíme, ale o tom jak se rozhodneme. Když se rozhodneme, že dáme Bohu důvěru, tak nám to může pomoci i překonat náš strach. Římanům 10/1: „neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.“

Někomu, kdo kvůli vám položil život, můžete důvěřovat. Čím víc budeme Boha znát, tím lehčí pro nás bude mu důvěřovat. Nádherné je také to, že Bůh důvěřuje i nám. Jinak by nám nic nesvěřil. Někdy ani třeba nerozumíme tomu, jak nám Bůh důvěřuje. My však nic z toho, co nám svěřil, nezvládneme sami, musíme se spolehnout na Něj a dát mu důvěru. 1 Petrův 5/7: „Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“

Honza se s dětmi na závěr sdílel, že uvěřil v Boha někdy ve 27 letech, ale svůj život mu odevzdal až ve 29 letech. Trvalo mu dva roky, než si troufl dát mu důvěru. Židům 11/6: “Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ To, že v Boha věřil, jeho život nezměnilo, až když jsem se rozhodl začít Bohu důvěřovat, potom se teprve jeho život začal měnit.



Eliška Fraňková