Klučičí víkend
Jediná žena, která pronikla na „klučičí víkend“ podává osobní svědectví, jak se baví kluci...
Zhruba po roce jsem dostala možnost zúčastnit se opět Klučičího víkendu, a protože ten první v kaolinové jeskyni se mi moc líbil, a protože jsou kluci u nás doma jasně v přesilovce, tak jsem vděčná za chvíle, kdy mohu být s nimi a prožít s nimi zábavu podle jejich gusta.
Tentokrát bylo téma cílevědomost. Začali jsme na střelnici v Černé v Pošumaví, kde jsme stříleli na cíl různými pistolemi, puškami a revolvery. Dostávám od ostatních vyčerpávající odpovědi, jak která střílí a k čemu se používá.
Protože se střílí ostrými náboji, musíme dodržovat všechna bezpečnostní pravidla, která nám Tomáš Suchánek na začátku vysvětlil. Celou dobu je pak s námi i správce střelnice, který na vše dohlíží. Na závěr jsme museli spočítat i vystřelené a zbylé náboje.
Trochu jsem se obávala, jak nám to všem půjde, ale obavy nebyly na místě. Všichni jsme se trefovali do terče, Daniel Suchánek dokonce střílel skoro samé desítky. A to jsme pokaždé stříleli z jiné zbraně.
Orel Eddie
Po střelbách víkend ještě nekončíme a přesouváme se k Suchánkům na dobrou buchtu, čaj a film s názvem Orel Eddie. Lepší film na téma cílevědomost jsme opravdu sledovat nemohli.
Touha splnit si životní sen je motorem snad každého z nás. Ale takový motor, jaký v sobě skrývá už od dětství Michael Edwards (TaronEgerton), nemá jen tak někdo. Jeho touha je zdánlivě prostá a přímočará: Stát se olympionikem a reprezentovat Velkou Británii na některých olympijských hrách v nějakém sportu, celkem jedno ve kterém. Nakonec si vybere skoky na lyžích a odjede do Alp, aby si tam našel trenéra a začal trénovat. Trenér pak postupně poznává Michaelovo odhodlání a nezničitelnou vůli, díky nimž si pak společně dokáží splnit velký sen. Michael v roce 1988 v Calgary vstoupí do olympijských dějin jako nezapomenutelný „Orel Eddie."(CinemArt CZ)
V Bibli se píše, že potřebujeme však vytrvalost, abychom splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Židům 10, 36
V diskusi jsme rozebírali, co nám může zabránit, dosáhnout Božích cílů. Třeba malé sebevědomí, lenost, těžké životní situace či strach…. A kdo nám může vždy pomoci je Duch svatý. Kdo chtěl, řekl své životní zkušenosti, kdy vytrval, držel se svého cíle, i když zrovna předchozí pokusy nedopadli moc dobře. Ať to bylo v tanci, učení, výstup na hory. Každý jsme stvořen jako originál, a proto má každý vykonat něco jiného a každého limit maximálního úsilí i výsledku je jiný.
Jsem moc ráda, že se Tomáš ujal organizování Klučičích víkendů, kde kluci mohou rozvíjet své dovednosti, poznávat sami sebe v bezpečném prostředí a vidět mužské vzory v akci, které tak moc ve svém věku potřebují, aby mohli dospět v opravdové muže.
Lenka Štrbková