Křesťanská církev Cesta života

Ženy pro sebe II.

O týden dříve než bylo v plánu nasedám k mému srdci blízké sestře do auta a vyrážíme směr České Budějovice. Cestou si povídáme, jak jsme rády, že máme jedna druhou a co jsme minule zažily.

Diskutujeme nad větou: „Měj úctu k druhému, i když u něho vidíš vlastnosti, které se ti nelíbí.“

Jsem zvědavá, jestli bude opět krásně prostřený stůl a jaké budou dobrůtky na rautu. Jsme na místě. U dveří nás vítají ostatní a z jejich úsměvů na tváři lze vyčíst, že se na nás také těšily. Koukám do sálu a srdce mi zaplesá nad tou krásou. Raut i stůl jsou ještě hezčí než minule.



Začínáme přesně ve tři hodiny modlitbou. Slova se ujala Vlaďka Marková, všechny nás znovu pěkně přivítala a pak mluvila chvíli o tom, jak jí Pán dal na srdce sloužit ženám a jaké měla obavy, jestli všechno zvládne. Vlaďku znám již nějaký ten rok a opravdu ji obdivuji. Jako člověka si jí velmi vážím a tak jsem ve svém srdci cítila velkou vděčnost, že našla tu odvahu a nás všechny pozvala, abychom se mohly scházet a vzájemně se obohacovat.

Vlaďka navázala otázkou: „Co si myslíte o tom, co je ženství?“ Přečetla anonymní odpovědi od svých známých a já jsem si najedou uvědomila, že na tuto otázku jsem hledala sama u sebe dlouho odpověď. Scházela jsem se s různými ženami a povídala si s nimi o tom, jak své ženství vnímají. Některé mi vyprávěly pouze o svém zevnějšku. Řešily, co si koupily na sebe, plastické operace, kosmetiku, postavu a úplně zapomínaly na svou duši. Na to, že ženská krása by měla vycházet i z jejího vnitřku. Z toho, že ví, že si ji Ježíš zasnoubil a přijde si pro ni. Některé ženy se zase jen modlí, chodí neupravené a neuvědomují si, že by měly odrážet Boží krásu.

Ještě mě zaujala jedna otázka: „Věřím opravdu tomu, že moje role ženy v manželství, ve společnosti, v církvi, v práci, ve škole je velmi důležitá a hodnotná?“

Každá z nás má nějaký dar, kterým může obohatit tento svět (umíš malovat, zpívat, líčit, vařit, péct, starat se o svoje děti, naslouchat druhým, prakticky někomu pomoci…..) Možná si říkáš, že tebe se to netýká. Taky jsem si to dlouho myslela. Ale tím jsem jen lhala sama sobě, protože jsem se necítila důležitá, v bezpečí a milována a odmítala jsem Ježíšovu pomoc. Ale teď se učím každý den přicházet k němu a mluvit s ním o všem, co si myslím, čemu nerozumím, co mě trápí, co se mi nedaří, či co se mi povedlo, co mě bolí, z čeho mám strach a z čeho se raduji. A vím, že On mi naslouchá a má mě rád takovou jaká jsem. A posílá mi do života úžasné sestry, s kterými mohu toto vše sdílet a budovat si s nimi důvěrný vztah.

Další týden po našem setkání jsem se modlila za to, aby mi Ježíš ukázal speciálně pro mě, tak abych tomu rozuměla, jak moc jsem pro něj důležitá. Netrvalo dlouho a potkala jsem jednu sestru v obchodě. Povídaly jsme si o jejích problémech v životě a přesně jsem tomu rozuměla a věděla, jak jí povzbudit. V neděli jsem měla velkou radost, protože přišla po dlouhé době do církve.



Ale vraťme se zpět do sálu. Na pódium přichází Sára. Připravila si pro nás dojemné překvapení. Její úžasný hlas a hra na piáno nám daly zapomenout na starosti tohoto světa a společně jsme mohly chválit našeho tatínka v nebesích.

Diskutovat se už nikomu nechtělo a tak jsme uklidily a s vědomím, že se nevidíme naposledy, jsme se rozloučily.
Na příští setkání se těším, mělo by se mluvit i o tom, jak vyjadřovat svým blízkým lásku, aby nám spolu bylo dobře.

- Lenka Štrbková -