Křesťanská církev Cesta života

Jděte do celého světa...

Slovo pro rok 2018 z Marka 16 už do nás pěkně zakořeňuje. A protože kdo chce jít do celého světa, měl by začít za zdmi svého domova, první kroky (do celého světa) začínají v našem městě. Na českobudějovickém náměstí.

S malou aparaturou hodně muziky. Honza, Markéta a Lenka se chystají rozeznít pár tónů, aby se vědělo, že teď se tady bude něco dít.





Zatímco Kája dolaďuje rozdávání perníčků, Kaaj dolaďuje zvuk hudebníkům, aby bylo pěkně rozumět poselství, které si za chvilku kolemjdoucí můžou vyslechnout.



Zuzka zapůjčila květenu, aby dodala pověstnou třešničku na dortu už tak neotřelé dekorace. (Kterou pak ve střídajících se hlídkách muži i ženy hlídali celou noc.)



Opodál stojí Petr a dohlíží na zapůjčenou „centrálu“, bez proudu by totiž hudba nebyla slyšet tak daleko.
Jana, Zuzka a Jaromír, Liba, Danuška, Robert, Lenka, Petr a Zuzka, Petra, Ondra, Milan, Šárka.... no prostě ti, kdo zrovna nezvučili nebo nezpívali, se rozprostřeli v blízkém okolí produkce. A těm, kteří měli otázky, potřeby nebo je jen přilákala zvědavost, byli připraveni dát tu nejlepší odpověď a pomoc.

Zvláště na Libě a Janě vidím, že se cítí jako ryby ve vodě, když si přisedávají na lavičku k lidem a mluví s nimi. Když zrovna nehraje hudba, čte Liba nebo Veronika úseky z Bible.

Počasí se vyvedlo, hudba se vyvedla, setkání s lidmi se vyvedlo... vykročení do celého světa započalo, myslím, velmi dobře.
-zdes-


Jak akci prožívala jedna ze zúčastněných?

Dnes je ten den, půjdu na evangelizaci na náměstí. Mám smíšené pocity, necítím se při evangelizaci jako ryba ve vodě, ale odhodlaně jdu. Přitom si velmi silně uvědomuji, že to nebudou má slova, ale Jeho, která k lidem budu mluvit. Já budu pouze Jeho nástrojem. Stačí mít odvahu oslovit kolemjdoucí, otevřít pusu a mluvit. „Jak snadné,“ říkám si.
Přicházím na náměstí, kde se akce koná. Zatím to vypadá, že se tu nic nebude dít. Je krásné počasí, lidé sedí kolem kašny, jiní přecházejí náměstí, další sedí na zahrádce před restaurací a užívají si krásného slunného počasí. Divím se, ale odvahu jsem neztratila. Čekám na ostatní. Postupně všichni přicházejí, každý dělá, co má. Právě začíná hrát chvála, a já dostávám upečené perníčky ve tvaru beránka, jsou krásně zabalené, uvnitř je přidán text, který mluví o významu Velikonoc. Uvědomuji si, jak skvělý nápad to byl. Takto mohu ty, které oslovím, něčím obdarovat. Také prožívám silnou Boží přítomnost skrze chvály. Krásný hlas Markétky, doprovod Honzy a krásné tóny violoncellistky Lenky mi dodávají odvahu.





Oslovuji první paní, neodmítá mě a ještě mám možnost se za ní modlit. Zvládla jsem to – otevřela jsem pusu, mluvila jsem a modlila se. Děkuji Duchu svatému, že na to nejsem sama.

Ten den jsem měla možnost mluvit s několika lidmi, zvláště mladými. Nikdo z nich neodmítl perníček, ale hlavně, nikdo z nich neodmítl Jeho. Měla jsem možnost za všechny oslovené se modlit nebo jim požehnat. V srdci jsem si přála, aby se jich Bůh skrze modlitbu dotkl a věřím, že tak učinil. Dvě mladá děvčata, která vypadala, že nemají zájem a bude těžké je oslovit, byla skvělá a dokonce s úsměvem poděkovala za modlitbu.

Byla jsem vděčná mému Tatínkovi, že byl se mnou a že jsem měla možnost zakusit Jeho silnou touhu sdělovat evangelium a také zakusit jednotu církve. Děkuji všem, kteří se jakkoliv podíleli na této evangelizaci. Toužebně si přeji ať Bůh v každém osloveném dokoná, co jsme díky Jeho milosti mohli zasít.
Nakonec jsem prožila, že to bylo snadné, otevřela jsem pusu a mluvila, ale jen díky Jeho milosti. 
-Petra-

Jaká byla noční akce?
Protože jsme využili „dekorace“, kterou tu před námi používal Víťa Marčík při „Křížové cestě“, bylo nutné exponáty přes noc ohlídat před obdivovateli, kteří by si je chtěli třeba vystavit doma, případně je vylepšit nějakou kresbou či rytinou. Noční hlídky, které se po 2 hodinách střídaly, ovšem netvořili výhradně muži. V jedné z hlídek byla třeba Danuška. Ptám se jí: „Jaké to bylo na náměstí po setmění?“

Hlídání křížů bylo pohodové. Když jsem se na to chystala, měla jsem trochu obavy, ale Pán Ježíš mi je po modlitbě rozptýlil. A taky to tak bylo. Probíhalo to v klidu. Byli tam se mnou Zuzka s Jaromírem a Kája, takže docela parta. Povídali jsme si a sledovali kříže a nic se nedělo. Bylo to dobré, protože nebylo ještě moc hodin. Hlídali jsme od 20.00 do 22.00 hodin. Řekla bych, že náměstí bylo plné lidí. Bylo celkem teplo, lidé seděli v zahrádkách a všude byl, chvála Bohu, klid a mír. Dvě hodiny utekly jako nic. Když jsem odcházela, modlila jsem se za ty, kteří budou hlídat po nás a ty, kteří budou hlídat ještě později. To bylo asi trochu těžší, ale věřím, že to hoši zvládli skvěle.

Když se ještě krátce vrátím k odpolední evangelizaci, řekla bych, že to bylo úžasné. Myslím, že náměstí je pro evangelizaci skvělé místo. Lidé se obávají někam přijít, ale tady procházeli, aniž by tušili, že se tam něco koná a najednou slyšeli Dobrou zprávu. Kdo neměl zájem, prošel. Kdo se chtěl dozvědět víc, zastavil se a slyšel. Já osobně jsem neměla úspěch, když jsem se pokusila někoho zastavit, ale modlila jsem se a žehnala jsem sloužícím. Modlím se za další evangelizaci a věřím, že toto je ta nejlepší cesta jak lidi pozvat k Pánu Ježíši. Je to zkušenost i pro nás, pro mě. Vnímala jsem, že církev je v evangelizaci jednotná a z toho mám radost. Kéž nás to posune každého dál, tak abychom byli požehnáním pro toto město.
-Dana-