Křesťanská církev Cesta života

Druhé přikázání

Matouš 22:35 „Potom se jeden z nich, znalec Zákona, zeptal, aby ho vyzkoušel: „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ Ježíš mu řekl: `Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslíš´ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ´Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.´ Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Tyto verše vypadají, jako by zde bylo zapsáno cosi důležitého. Zamýšlel jsem se nad tím, co je zde nazváno druhým přikázáním. Zvu tě nyní, abychom se zamysleli spolu.

Otázka 1: „Kdo je bližní?“
Jan 3:16  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.
Jeden z nejmocnějších veršů celé Bible. Bůh miluje celý svět. On je toho schopen, je Bůh. Jeho srdce je tak velké, že může pojmout celý svět a také Ho do svého srdce pojal.

A co my? Co křesťané, máme také milovat celý svět? Odpověď Božího slova mě překvapila. Ne. Nemáme milovat celý svět. Bůh to po nás nechce. A ani to není možné. Matouš 19:19  cti svého otce i matku´ a ´budeš milovat svého bližního jako sám sebe´.
Nemáme milovat všechny. Tento požadavek zde není. Máme milovat jen „bližní“ a to dokonce „své bližní“.
Zde pro potvrzení: Římanům 13:9 Vždyť to „Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš žádostivý“ a je-li ještě nějaké jiné přikázání, je shrnuto v tomto slově: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“
Galatským 5:14  Vždyť celý Zákon se naplňuje v jednom slově, totiž v tomto: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe“.

Ne milovat celý svět. Nikdo toho není schopen, jen Bůh. Jen těžko můžeme říci, že milujeme Křováky v Africe. Těžko můžeme milovat Eskymáky u polárního kruhu. Jak jim naše „láska“ pomůže? Dokonce máme milovat ne kdejakého bližního, ale „bližního svého“. Ne bližního tvého, ne bližního nějakého vzdáleného a neurčitého. Bližního svého.
Když jsem přemýšlel nad tímto tématem, první s kým jsem se o tom sdílel byla moje žena.Vyprávěl jsem jí moje teologické zjevení a rozvíjel jsem, kdo to může být bližní a ona jen tak spontánně prohodila: „bližní je ten, kdo je blízko.“
Vyrazila mi dech. Bližní je ten, kdo je blízko. Můj bližní je tedy ten, kdo je blízko mě. Proto Bible mluví o tom, že máme milovat „svého bližního“, protože je blízko mě.

Bible nemá požadavek na to, abychom milovali ty nám zdálené, ale ty, kdo jsou blízko nás. 1. Janův 3:18  Synáčkové moji, nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou.
Takto opravdu mohu milovat jen někoho, kdo je v mém dosahu. Křováky a Eskymáky mohu milovat „slovem a jazykem“, ale svého souseda mám milovat „skutkem a pravdou“. To po nás chce Bůh. Milovat skutkem a pravdou. A to jde opravdu jen k těm, kdo jsou mi blízko.



Kdo je tedy bližní?
Ten, kdo je blízko tebe. Ten kdo je blízko tebe, ať je takový nebo makový. Ten, kdo je před tebou, koho vidíš, koho se můžeš dotknout, komu můžeš sloužit, komu můžeš nejen slovy, ale i skutkem projevit svou lásku. Třeba mu dát košili, když máš dvě a on žádnou.

Jakubův 2:15 „Kdyby bratr nebo sestra byli nazí a postrádali by denní pokrm a někdo z vás by jim řekl: ´Jděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte!´ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co je to platné?“
Je problematické sloužit těm kdo jsou na druhé straně zeměkoule, ale mělo by být snadné sloužit těm s kterými se setkáváme. Mělo by to být snadné. Když on ale bližní je i ten, kdo stojí nejen vedle tebe, ale i ten, kdo stojí před tebou a dokonce i ten, kdo stojí před tebou tak, že ti stojí v cestě. Chápej co říkám. Bližními jsou i ti, kdo narušují naše plány. Ti, kdo vstupují do našeho života negativně. I ty máme milovat. Ty, kdo nás zdržují, kdo nám brání, kdo nás provokují, kdo nás tak rozčilují, koho nemůžeme vystát ...

Ne celý svět je naším bližním.
Lukáš 10:25  A hle, jeden znalec Zákona vstal a zkoušel ho slovy: „Mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“ On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ A on odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe.“ Ježíš mu tedy řekl: „Správně jsi odpověděl. Dělej to a budeš žít.“ Ale on se chtěl sám ospravedlnit, a tak řekl Ježíši: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl mezi lupiče. Ti ho oloupili a zranili, potom odešli a nechali ho polomrtvého. A náhodou šel tou cestou jeden kněz, a když ho spatřil, přešel kolem po protější straně. Podobně i levíta, když přišel na to místo a spatřil ho, přešel po protější straně. Přišel k němu ale také jeden Samařan, který tudy cestoval, a když ho spatřil, byl pohnut soucitem. Přistoupil, obvázal jeho rány a nalil na ně olej a víno. Pak ho položil na své zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něj. Když pak druhý den odcházel, vytáhl dva denáry, dal je hostinskému a řekl mu: „Postarej se o něj, a cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.´ Kdo z těch tří se ti tedy zdá být bližním toho, který upadl mezi lupiče?“ A on řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu tedy řekl: „Jdi a jednej tak i ty.“



Židé a Samařané se neměli moc rádi. Neměli pro sebe moc dobrých slov. Nestýkali se (J 4:9). Přesto...
Z Jeruzaléma do Jericha šel nejpravděpodobněji žid. Jak kněz, tak levita byli z jeho národa a nepomohli mu. Až Samařan. Ten, který by měl nejmenší motivaci. (Všimni si ještě, že ti, kdo mu nepomohli byli oba nábožensky činní). Jenže bližní je ten, kdo je právě teď před tebou. Milovat bližní je tedy méně o slovech, méně o naší náboženské příslušnosti, ale zato více o skutcích, které děláme a to pro ty, kteří to od nás právě potřebují bez ohledu na to, kdo to je.
Např.: Jakubův 1:27  čisté a neposkvrněné náboženství před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat sám sebe neposkvrněného od světa.

Otázka 2: „Jak milovat?“

Matouš 22:36 „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ Ježíš mu řekl: `Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ´Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.´ Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Milovat ostatní mohu jen natolik, nakolik miluji sám sebe. Pokud nemilujeme sami sebe, nemůžeme milovat druhé, Slovo to říká. Kdy budeme milovat sami sebe? Když budeme mít jistotu, že nás miluje Bůh, že jsme jím přijímáni, že pro Něj máme hodnotu, že nám věří. Tím nalezneme svou hodnotu a budeme se příjímat. Pak nebudeme mít problém milovat druhé, protože budeme vědět, že Bůh je s námi, že nám žehná. Nebudeme druhým nic závidět, protože budeme mít v Bohu svou jistotu. Přijdeme na to, že úspěch ostatních nám neubírá, že jim můžeme žehnat a pomáhat, protože naše jistota bude v Bohu samotném.

Římanům 5:5  A naděje nezahanbuje; neboť v našich srdcích je rozlita Boží láska skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.
Není to naše láska, ale Boží láska, kterou máme milovat druhé. Není to pouhé lidské snažení, není to jen křesťanská disciplína a povinnost. Bůh nejprve naplní naše srdce a potom tato láska vychází z našeho srdce k ostatním. Je to Boží láska, kterou milujeme bližní. Nejprve se musíme naučit přijímat lásku od Boha, potom teprve budeme schopni milovat bližní kolem nás.

Jan 13:34 „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako jsem já miloval vás, abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“
Nejprve přikázání milovat, ale ihned vysvětlení, jak to funguje. Máme milovat druhé tak, jak On miloval nás. A jak nás miluje dál. Opět to začíná u Něj a ne u nás. My s ničím nemůžeme začít bez Boha. Jeho učedníci jsme kdy? Když milujeme jedni druhé. Čemu se tedy máme u Krista naučit? Lásce. Kristův učedník nemusí být ten, kdo absolvoval biblickou školu, kdo zná spoustu veršů z Bible, kdo zná strategii sborového růstu. Je jím ten, kdo je vyučen Kristově lásce a tedy (přirozeně) miluje své bratry. Podle toho všichni poznají, že jsme Kristovými učedníky. To je základní strategie sborového růstu. Kristova láska k nám a naše láska k ostatním.

1 Janův 4:7  Milovaní, milujme jedni druhé; neboť láska je z Boha a každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, neboť Bůh je láska.
Milujeme jedni druhé, protože láska je z Boha. Protože ta láska, kterou máme druhé milovat z Boha pochází. Není z nás. Verš 8 má 2 dimenze:
1) „Kdo nemiluje (Boha) nepoznal Boha, neboť Bůh je láska.“
Tedy, v okamžiku, kdy poznáme Boha, milujeme Ho pro to, jaký je. Naše poznání Boha vede k tomu, že ho milujeme, neboť On sám je láska.
2) „Kdo nemiluje (bratry) nepoznal Boha,...“
Tedy, kdo nemiluje druhé, nemá poznání Boha ve svém životě. Bez tohoto poznání není možné milovat.
Platí obě dimenze a to nerozlučitelně. Když jsme spaseni, Bůh nám přestává být skrytý a máme možnost ho začít poznávat. (Zde zdůrazňuji: spasením v životě křesťana většina věcí začíná. Není to tak, že jsme spaseni a vše nám jde samo a okamžitě to známe a umíme).

Pokud to děláme, tak s rostoucím poznáním Boha, ho začínáme milovat, pro to, jaký je. Boží láska naplňuje naše životy, dává nám jistotu Jeho přízně, milosti, ochrany, bezpečí, naší vlastní hodnoty v Jeho očích, … My, protože jsme si jisti Boží přízní v našich životech a jsme syceni Jeho láskou jen přirozeně začínáme milovat lidi kolem nás. Zde již není místo pro závist, hořkost, strach, ...
Jsme zajištěni samotným Bohem a to nám dává jistotu a bezpečí a svobodu pro lásku k ostatním. Opět se zde spojují obě přikázání: milovat Boha a milovat lidi.

1. Janův 4:20  řekne-li někdo: „Miluji Boha“ a nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, jak může milovat Boha, kterého neviděl? A toto přikázání máme od něho, aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra.
Není možné milovat Boha a nemít lásku k bratrům. Nejde to, kdo to tvrdí, je lhář. Milujeme-li Boha, jsme syceni Jeho láskou, ta je rozlita v našich srdcích a začíná se dotýkat lidí v naší blízkosti. Pokud nemilujeme bližní, není problém v nich, není problém ve společnosti, není problém v době ve které žijeme. Problém je v našem vztahu s Bohem.

První verše 4. kapitoly Jakuba hovoří o bojích, válkách a záviděních mezi bratry (t.j. Pravý opak lásky). A proč se to děje? Verše 7 a 8 nám dávají odpověď. „Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte rozdvojenou mysl.“
Naše vzdálenost od Boha a naše nepoddanost Jemu je příčina. „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, neboť Bůh je láska.“

1. Janův 3:14 My víme, že jsme přešli ze smrti do života, neboť milujeme bratry. Kdo nemiluje bratra, zůstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah nemá věčný život, který by v něm zůstával.
Podle toho jsme poznali lásku, že on za nás položil svůj život; i my tedy máme pokládat život za bratry. Podle čeho jsme poznali lásku? Podle toho, že On za nás položil svůj život, podle toho, že On nejprve miloval nás. Nejprve jsme museli poznat Boží lásku (a to konkrétně, sami ve svém životě), následně máme milovat stejně, stejnou, tou láskou lidi kolem nás. Pokud každodenně neprožíváme Boží blízkost, nemůžeme Ho znát, nemůžeme prožívat Jeho lásku k nám, nemůžeme žít v jistotě Jeho zabezpečení a Jeho přízně, nemáme jistotu Jeho ochrany v jakékoli situaci a v našich životech nalézá místo strach a nejistota a krůček za tím jde závist, hořkost, soupeření, neodpuštění, nevraživost, hádky, ...

Pokud nežijeme každodenní Boží blízkost a naplňování Jím samotným, nemáme co dávat druhým, protože sami nemáme. (Verš 16 říká, že Boží lásku poznáváme podle toho, že On za nás položil svůj život. Přemýšlejme nad tím, meditujme nad tím, modleme se za ponání a zjevení toho, že Kristus za nás položil svůj život. V tom poznáme Boží lásku.)

1. Janův 3:11  Neboť to je to poselství, které jste slyšeli od počátku, abychom milovali jedni druhé.
Ne jako Kain, který byl z toho zlého a zavraždil svého bratra. A proč ho zavraždil? Protože jeho skutky byly zlé, kdežto skutky jeho bratra spravedlivé. Nedivte se, moji bratři, jestliže vás svět nenávidí. Proč zabil Kain Ábele? Ve Slově můžeme číst, že Spravedlivý Bůh nepřijal Kainovu oběť. Proč Bůh nepřijal Kainovu oběť? Konkrétní důvod Bible nezjevuje. Jediné, čím si můžeme být jisti, je to, že Kain musel jednat takovým způsobem, že pro Boha byly jeho oběti nepřijatelné. Z toho je vidět, že vztah mezi Kainem a Bohem byl porušen, to byl první krok tragedie.

Co následovalo dál? Porušení vztahu k člověku a to k člověku blízkému. Následně záviděl bratrovi to, že Bůh bratrovo oběť přijal. Ale to už je jen následek. Porušení vztahu s Bohem zapříčinilo porušení vztahu k člověku, závist, hořkost, nenávist...vraždu.
1.Jan 3:15; 1.Jan 4:9 V tom je zjevena Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom mohli žít skrze něho. V tom je láska, ne že bychom my milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna, oběť slitování za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, máme i my milovat jedni druhé.

Jasné zjevení posloupnosti. Podle čeho poznáme lásku, jakou Bůh miluje nás. Teprve po poznání této lásky „máme i my milovat jedni druhé“. Bez poznání konkrétní, praktické (1.Jan 3:18) lásky, kterou k nám má Bůh, nejsme schopni milovat druhé.
1 Janův 5:1 Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, se narodil z Boha; a každý, kdo miluje Toho, který zplodil, miluje i toho, který se z něj narodil. Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a zachováváme jeho přikázání. Neboť to je láska k Bohu, abychom zachovávali jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká.

Pokud milujeme Boha, žádné přikázání není těžké, ani to, abychom milovali druhé. Vše MUSÍ začínat u Boha. On je počátek i konec. Pokud cokoli v našem životě není postaveno na Bohu, je to pouhé náboženství a přinese to zlé ovoce. VŠE dobré začíná u Boha. NIKDO není dobrý, jen Bůh. Dobré ovoce může nést jen Bůh. My sami nikdy, jen Bůh skrze nás. Druhé přikázání není možné naplňovat bez naplňování prvního přikázání. Jen naplňováním prvního přikázání: milovat Boha, je možné mít opravdovou lásku k druhým a napňovat i druhé přikázání.

A nakonec.
Často jsem si upřímně kladl otázku: „miluji Boha?“ Vím, že to je těžká otázka a ještě těžší je odpověď. Možná někdy příště budeme spolu hledat odpověď.

Jirka Lux (11/2003)