Křesťanská církev Cesta života

Proč se modlit?

Chtěla bych se s vámi podělit o své pocity a nutnost potřeby modliteb v našich životech.

Z článku „Projevy života zdravé církve“:

Měli bychom se naléhavě a mnohem více než dosud modlit za spoluvěřící, kteří kvůli evangeliu trpí nebo jsou pronásledováni. Dále jsme vyzváni, abychom se modlili za vladaře, za nemocné, za zbloudilé nebo spoluvěřící, kteří jsou zapleteni do hříchu atd. (srov. 1 Tm 2,1−2; Jk 5,16)
Neustávající společná nebo soukromá modlitba bude také zde otevírat dveře, lámat řetězy a uzdravovat nemocné... (W. Bühne)

Popelkou současných sborů je modlitební shromáždění. Tato služebnice Páně zůstává nemilovaná a nepovšimnutá, protože se neověšuje perlami intelektuality, ani nezáří hedvábím filozofie a neokouzluje trojitou korunou psychologie. Nosí domácky upletenou opravdovost a nestydí se za svá kolena! Modlitba je proto tak pohoršující, protože v podstatě nepasuje k duševní výkonnosti... Modlitba totiž závisí jenom na jednom – totiž na tom duchovním. Není nutné být duchovním člověkem ke kázání – to znamená vypracování a přednes homileticky
perfektních a exegeticky přesných přednášek... Kázání má časné účinky – modlitba má účinky pro věčnost... (L. Ravenhill)

Rostoucí církev, ve které modlitební shromáždění ubývají, není jenom nebezpečně nemocná, ale i přes rostoucí počet členů si pohodlně žije v sebeklamu a nevědomky trpí přibývající slepotou ke svému vlastnímu duchovnímu stavu... Modlitební noci známe téměř již jen ze starších životopisů – čím to je? Zcela jistě je návštěva modlitebních shromáždění a její intenzita zrcadlem našeho osobního modlitebního života. Kdo doma stráví na modlitbě denně jenom 5 minut, bude mít sotva zájem na tom, aby se modlil 50 minut společně se svým sborem!
Důvody pro zlehčování modlitebních shromáždění: Modlitební chvíle mi nic nepřináší, k čemu mi je? − Modlit se mohu stejně tak dobře doma! − Modlitební chvíle je nudná, já vím už dopředu, za co se budou bratři X a Y modlit. − V modlitebním shromáždění vždycky usnu. A tak raději zůstanu doma. − Při modlitbě se nemohu koncentrovat, myšlenky mi utíkají... Přirozeně je možné a nutné modlit se doma. Ale Bůh vložil na společnou a jednomyslnou modlitbu zcela zvláštní zaslíbení (Mt 18,19−20).
Mnoho bratří a sester se vyjádřilo, že pro ně je modlitební shromáždění nejdůležitějším a nejživějším setkáním.
Pokud se modlí jednomyslně a sbor nezatěžuje žádný nevyrovnaný hřích nebo rozepře, potom z takovýchto modlitebních shromáždění budou i v dnešní době do blízkého i vzdálenějšího okolí dopadat účinky požehnání. Budou padat hradby mezi lidmi, zdi osamělosti a izolace kolem srdcí budou muset ustoupit Božímu působení...jednomyslně modlící se církev zažije nejprve sama na sobě změnu... Modlitba je výrazem života církve. (W. Bühne)

Od časů Letnic se nikde neudálo byť jen jedno duchovní probuzení, které by nemělo svůj počátek v nějakém modlitebním shromáždění i když třeba jen o dvou nebo třech modlitebnících. A žádné takové duchovní probuzení nemělo další trvání, když tato modlitební shromáždění přestala. (A.T.Pierson)

Věřím, že každodenní modlitba s Bohem je velice důležitá a nutná. Každý den potřebujeme nové naplnění Duchem svatým, čerstvý Boží dotek a vedení.
Ale také si musíme uvědomit, že jsme ve válce (samozřejmě duchovní). My jsme ti bojovníci v Boží armádě, která má autoritu a moc zabírat území, které má v moci Satan a jeho síly (Ef. 6:12).

Ale jak je psáno, naše zbraně jsou mocné a jimi boříme skutky toho zlého. Žijeme uprostřed reálné, neviditelné duchovní bitvy. Bojových akcí se účastní andělé, démoni, Satan, Duch svatý a my. V sázce jsou lidské duše a to, kde stráví věčnost. Ale pokud chceme vidět výsledky, musíme začít bojovat, a to společnými modlitbami a půsty. Neboť kde jsou dva nebo tři v Jeho jménu, je Bůh uprostřed a naplňuje naše modlitby.

Sbor poroste pouze tehdy, budou−li svrženy pevnosti, které lidem brání v tom, aby ve svých životech mohli zakoušet Boha. Ale musíme prolomit temnotu, aby k nám prozářilo Boží království. Když se promodlíme skrze duchovní síly a začne prozařovat Boží sláva, není třeba již mnoho kázat, aby lidé byli spaseni.

To je zázrak, který se stane, když zaujmeme své místo v modlitbě a donutíme nepřítele, aby vydal to, co patří všemohoucímu Bohu.
Stačí, abychom se postavili do boje a vítězství je jisté. "Ani silou, ani mocí, ale Duchem Tvým."
Boží zaslíbení: Izajáš 43:4−7  Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval,dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život. Neboj se, já budu s tebou. Tvé potomstvo přivedu od východu, shromáždím tě od západu. Severu poručím: »Vydej!« a jihu: »Nezadržuj!« Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země, každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil ke své slávě, koho jsem vytvořil a učinil."

Volejme do všech světových stran: "Nepříteli, vydej, co nám patří, nezadržuj to, co je naše." Musíme prorazit na modlitbách duchovní temnotu, která je nad městy, kraji a národy. Když zvedáme své ruce k nebi, protrháváme temnotu a může zářit Boží sláva a moc na zemi.

Vezmeme každý za své být Božími válečníky a přijďme na společné modlitební večery, nebo pokud se můžete sejít dva nebo tři, bojujte – stavte se proti nepříteli, nárokujte si to, co nám Bůh zaslíbil. Není toho málo, jen si to musíme vzít zpět a jediný způsob jsou modlitby. Jinak se nepohneme a neuvidíme to, po čem toužíme – vidět probuzení.
Je to boj a my ho musíme vybojovat a zabrat zpět co náleží Bohu.

Bůh ať nás všechny posilní a vede svým Duchem svatým, abychom viděli spasená města, kraje i národy. Bůh vám žehnej.