Křesťanská církev Cesta života

TWB tRaining Camp - den 4.

Poslední den TWB tRaining Campu byla sobota, takže jsme mohli začít zkoušet poměrně brzo. Sešli jsme se tedy už na devátou hodinu. Tedy ostatní se sešli, my co to máme nejblíž jsme zaspali a přišli asi o 7,5 minuty později.

Paní vrátná "od vedle" nám včera řekla, že dnes hned vedle nás probíhá rybářská burza. Jinak je každou sobotu prázdno, ale zrovna dneska... Chtěli jsme tedy zajistit, aby nakupující rybáři nebyli rušeni. Martin basák se tedy s Elis a vysílačkou vypravili vedle prozkoumat jak je to tam slyšet. My ostatní byli tiše připraveni u svých nástrojů jako vojsko před bojem. Ve vysílačce zapraskalo a ozval se Martin, že to můžeme spustit. Začali jsme rachotit a vydávat zvuky a Martin s Elis vedle sledovali akustickou hladinu a obličeje zúčastněných. Některým se to prý i dokonce líbilo a někdo řekl, že je to OK a nevadilo jim to.

Někteří muzikanti a zpěváci nejsou hned úplně po ránu schopni podávat skvělé výkony, takže jsme den zahájili zvolna, modlitbou a snídaní (moc děkujeme všem kdo ji připravovali). Byli jsme prostě spolu a povídali si, vtipkovali, probírali všechno možné, takže hrát se začalo až něco po půl jedenácté. Začali jsme pomalými a vlastně poloakustickými věcmi, které jsme si za ty předchozí dny nestihli přehrát. U některých se zjistilo, že jsou v paměti zasunuty nějak moc hluboko, ale při druhém přehrání se už více méně podobaly tomu, co od nich bylo očekáváno. Tím, a pilováním vyzpívávek, jsme strávili celý čas do oběda ke, kterému byl skvělý guláš (opět moc děkujeme).

Po obědě se rozhostila třicetiminutová pauza a polední klid před bouří, kdy někdo polehával, někdo pobíhal okolo, někdo připravoval texty, někdo sednul ke kytaře (a jen tak potichu a pro sebe si něco přehrával) a někdo se vypravil pro náhradní kytary a součástky, kdyby něco při večerní generálce odešlo.







Po tomhle poledním klidu jsme, občerstveni asi tak, jak může člověk po třídenním intenzivním zkoušení být, nastoupili na pódium s tím, že si přehrajeme takovou "předgenerálku", tzn. celý program, tak jak jde za sebou a najednou, vč. světel. Jak se řeklo, tak se udělalo a za cca hodinku a půl bylo odehráno.

Člověk nechá na pódiu spoustu sil a energie, takže jsme se z něj po odehrání celého setu odplížili pro poslední připomínky před finálním koncertem. Vůbec jsme se necítili na to, že bychom to samé měli večer hrát ještě jednou. Většina TWB prostě hned po dohrání zalehla na zem a mám informace, že někteří prý dokonce usnuli.



Ale mám to jen z doslechu. Ne, že bych také spal, ale utíkali jsme domů vytisknout texty k promítání, protože jsme neměli k dispozici datový projektor. Měl jsem pocit, že už mě snad to hraní ani nebaví a nemám do něj žádnou chuť. Ale jen co jsme doma dotiskli poslední text, dali rychlou osvěžující sprchu a trochu klidu na lůžku, začal jsem se na večer opět těšit.

Po našem návratu už byl TWB tRainnig Camp proměněn z pracovního prostoru, kde se různě povalovaly nástroje, kabely, texty, apod. na "arénu" s prostorem na stání a židlemi kolem. Nastalo tedy převlékání z "civilu" dolaďování kytar a bicích a focení. Pak už jsme si jen sedli a čekali jestli přijdete. Bylo 17:53 a v "aréně" byli pouze někteří příbuzní účinkujících. Určitě by mělo cenu hrát i jen pro ně, ale lidi jsou prostě nedílnou součástí každého podobného koncertu. A vy jste přišli :-) Druhou nedílnou součástí koncertu tohoto typu je zpožděný začátek a i to jsme hezky dodrželi.

No a pak už jen nástup na scénu, zhasnutí světel, Tomáš začíná do tmy vybubnovávat začátek první písně, Elis pomalu najíždí světla a už to jede. Stát na pódiu a společně s vámi zpívat všechny ty písně o Boží dobrotě a přinášet Pánu chválu je prostě paráda.



Detaily z koncertu asi znáte sami. Pro mě byly skvělé okamžiky, když vše na konci jedné písně přešlo ve spontánní uctívání, tak, jak jsme z církve zvyklí. Nebo když zvukař David vtrhnul na scénu a začal v jedné písni pomáhat Tomášovi boucháním do činely, Martinovy skoky z pódia, i to když jsem slyšel lidi dozpívávat refrény a vnímal, že opravdu chválí. Taky modlitba v History Makerovi za uvolnění darů Ducha a Božího povolání v lidech, prostě bylo to moc fajn. Nakonec se dvakrát přidávalo. U druhého přídavku jsme už skutečně neměli co hrát, takže se opakovala jedna úplně nová píseň, která svou finální podobu získala na TWB tRaining Campu a byla v podstatě dokončena až při vlastním koncertu.

No a pak byl konec. Celé "létání v bouři" ;-) trvalo hodinu a čtyřicet minut a my si to moc užili. Možná by někdo mohl mít dojem, že být někde čtyři dny kvůli následným pouhým 100 minutám hraní nestojů za to, ale já (a věřím, že nejsem sám) mám dojem, že to za to stojí. My pro tuto chvíli udělali svojí část práce a teď je na Bohu, zda se k tomu přizná. Toužím po tom, aby ano.

Poté co jsme trochu vydechli nastalo to, co po koncertech obvykle přichází. Ne, odpočinek to nebyl :-) Nastalo balení aparatury a proměna TWB tRaining Campu v církev. Ale šlo to rychle a něco jsme si nechali na druhý den.

Moc a moc děkujeme všem kdo pomáhali celý TWB tRaining Camp uskutečnit, těm, kdo nás přišli navštívit a podpořit buď v průběhu nebo na koncert. Děkujeme i těm, kdo nás nechali na čtyři dny "odejít z domovů", děkujeme těm, kteří se modlili i když třeba nemohli přijít. Modlitby neznají hranice a funguje, bylo to znát. Děkujeme Bohu za to, že můžeme být součástí Jeho díla. A děkujeme za církev, do níž patříme. Cítili jsme za sebou to zázemí, to, že v tom nejsme sami, že děláme stejnou věc. I když každý trochu jinak, ale přesto (nebo právě proto) spolu. Děkujeme, za všechny ty připomínky, co ještě zlepšit nebo dělat jinak. Děkujeme za všechny ty rozhovory, které jsme vedli po skončení. Děkujeme, děkujeme, děkujeme.

Rádi bychom od vás slyšeli nebo četli, jak jste prožili sobotní koncert, jestli se Boží Duch dotýkal vašeho srdce, apod. Prostě, co jste prožívali. Dejte nám prosím vědět, třeba mailem.

Nějaké fotky z koncertu najdete ve Vyjekr.net fotogalerii. Nějaké ještě dostaneme od jiných lidí co fotili a mohly by se objevit v nějakém reportu o koncertu. Ale ten už musí napsat někdo, kdo ho viděl z druhé strany pódia. Tohle byl jen pokus o popis toho, jak to vypadá "uvnitř".

Za všchny TWB tRaining Campery zdraví

Karel Sedláček