Křesťanská církev Cesta života

Je na čase postavit hradby

Před několika měsíci mnozí z nás přiložili ruku k dílu při stěhování církve do nových prostor v Sokolovně a mnozí přispěli k tomu, abychom se tam cítili příjemně. Chystali jsme místo, kde se chceme setkávat s Bohem jako Jeho lid a toužíme po tom, aby na tomto místě přebývala zvláštním způsobem Jeho sláva. Cítíme se skvěle v Jeho přítomnosti a začínáme ještě víc toužit po tom, aby Boží sláva a moc byla zjevena lidem mimo církev. To je skvělé. Podle zpráv, které slyším od svých sester a bratrů, a také ze své zkušenosti, se zdá, že se to někomu moc nelíbí. Boží nepřítel začíná tušit, že se zde začíná dít něco, co oslabuje jeho království, a tak se snaží podlomit naši důvěru v Boha. Ale my víme, že je zloděj a lhář, a nenecháme si vzít to, co nám jako Božím dětem náleží.

Před časem jsem četla v Bibli knihu Ezdráš, ve které se píše o radostné události – přesídlenci se mohli navrátit ze zajetí a začít znovu budovat zničené město Jeruzalém a dům Hospodina. Lidé přinášeli dobrovolné dary pro Boží dům. Připomnělo mi to naši situaci. Jsem nadšená, když vidím, že náš Boží dům vzkvétá, a vidím v tom mnohá ochotná a Boha milující srdce. Budu ještě nadšenější, až uvidím, že další lidé přicházejí najít v tomto domě útočiště a setkají se s Boží uzdravující mocí. Ezdráš píše o tom, že dílo bylo přerušeno kvůli protivníkům, ale bylo to Boží dílo, takže nakonec se podařilo. To je i moje naděje.

Jsem také vděčná za našeho pastora, který stejně jako tenkrát Ezdráš... „bádal s upřímným srdcem v Hospodinově zákoně, jednal podle něho a vyučoval…“(Ezd 7:10). Stejně jako Ezdráš volá k Bohu za svůj lid, vyzývá nás k pokoře před Hospodinem a posvěcení, učí bojovat proti hříchu a nepříteli…

Nedávno přišel Vláďa Kocman s myšlenkou, že je třeba začít budovat hradby. Samozřejmě ty duchovní – proti nepříteli. Inspirací mu byla kniha Nehemjáš. Situace tenkrát byla taková, že Jeruzalém ještě nebyl opevněn a sousedé nepřestávali ohrožovat židy. Nehemjáš sloužil jako číšník u perského krále, ale srdcem byl u svého lidu v Judsku – činí pokání a modlí se za svůj lid, vyznává jejich hříchy. Znal Hospodina, Boží slovo, Boží skutky. Bůh vložil do jeho srdce touhu obnovit zbořené hradby Jeruzaléma. Bylo mu jasné, že musí svého postavení užít k tomu, aby získal krále pro věc svého lidu. Král vyhovuje žádosti a vysílá ho jako svého zmocněnce s vojenským doprovodem a doporučujícími dopisy, které mají zajistit dodávky materiálu a ochranu. Nehemjáš jde ke svému lidu, mluví s nimi… „I vzchopili se k dobrému dílu“ (Neh 2:18).

Jak je vidět z tohoto příkladu, stačí jedno hořící srdce, a to je začátek Božího díla. Bůh se k činu víry přiznává. Každý z lidu si vzal na starost určitý úsek hradeb, který opravoval. Úžasná spolupráce. Na začátku byl jednotlivec, ale bez pomoci ostatních nadšenců by dílo nemohlo pokračovat. Najdou se však i nepřátelé, kteří se vysmívají, zastrašují, vyhrožují, chystají se do boje, plánují vraždu. Nehemjáš ví, že má čisté svědomí, a odpovídá na hrozby modlitbou a lid větší horlivostí. Dílo šlo rychle, protože… „lid byl srdcem při práci“ (Neh 3:38).

Jak útoků přibývalo, bylo nutné učinit opatření: „Modlili jsme se ke svému Bohu a stavěli proti nim na obranu strážce ve dne v noci“ (Neh 4:3). Došlo to tak daleko, že… „pracovali jednou rukou na díle a v druhé drželi zbraň“ (Neh 4:11).

Přišel útok zevnitř – malomyslnost. Nehemjáš povzbuzuje: „Pamatujte na Panovníka velikého a budícího bázeň…“ (Neh 4:8). Nastal hlad. Lidé si půjčují peníze na vysoký úrok od bohatších bratrů, musí prodávat své děti do otroctví. Nehemjáš se zastává utiskovaných, promlouvá k lidu, zjedná nápravu a sám jde příkladem. Dalším útokem byla lest, která měla svést Nehemjáše, aby ze strachu zhřešil a bylo pošpiněno jeho jméno. On však znal Hospodina a nikdy by nešel proti Jeho řádu. To mu zachránilo život.

Hradby se podařilo obnovit za dvaapadesát dní. Je to poměrně krátký čas, a co všechno se stačilo udát! Hradby jsou hotové, a stalo se ještě něco krásného. Lidé touží po Božím slově, a když ho slyší, pláčou. Uvědomují si, jak nedbají na Boží řády, vyznávají hříchy, uvědomují si Boží lásku. To je to, co si já představuji pod pojmem PROBUZENÍ.

Později se lid vrací do starých kolejí – nedávají desátky, pracují v sobotu, uzavírají sňatky s pohany… Nehemjáš se postará o nápravu, dojde k obnově…ale to už nechci rozebírat.

Kéž k nám tento příběh promlouvá živě právě v těchto dnech, kdy je Boží dům už zbudován, a nyní je na čase vystavět hradby. Hradby neotřesitelné víry, kterou neporazí žádné okolnosti. Každý z nás je důležitý, aby v hradbách nezůstaly díry.