Křesťanská církev Cesta života

Svědectví o Hospodinově boji

Nedávno jsme předělávali bytové jádro. Vše, jak se říká za pochodu. Byt se proměnil z jedné části na staveniště a z druhé na skladiště. Čtyři týdny pěkné zkušenosti, vřele doporučuji. Byl, a ještě z části je to takový malý nácvik na misii ve velmi netradičních podmínkách.

Na práce jsme měli domluvené řemeslníky, ale návrh řešení, výběr a objednání všech komponentů jsme zařizovali my. To jednomu předem ani nedojde, kolik věcí musí sladit dohromady a na co vše musí myslet. Spousta věcí jde doladit při realizaci, ale některé prostě nejdou.

A v tom všem shánění a vybírání a ladění jsme takovou chybu udělali. Když se blížil začátek obkládání a s řemeslníkem jsme řešili, které obklady půjdou do jaké části koupelny, nám došlo, že jsme sice vybrali pěkné obklady, ale špatný rozměr. Spáry nám nepůjdou na sebe, a to takovým způsobem, že by pokazil celé dílo.

Co teď s tím. Obklady jsme vybírali dost dlouho, než jsme narazili na ty, které se nám líbily a ladily s ostatním vybavením koupelny. Laciné také nebyly. A začala panika. Seženeme nové včas? Budou ladit s ostatními? O co s těmi nevhodnými? Vezmou nám je zpět? Hlava okamžitě začne „šrotovat“ na plné obrátky a začne vymýšlet různá řešení. Co když je zpět nevezmou? Dám to na bazar? Kdo si to koupí? To by byla náhoda! Přišli jsme o spoustu peněz. Času je málo, seženeme nové obklady včas? A tak to šlo nějakou dobu. Prostě panika, hledání řešení lidskou cestou, spousta otázek a žádné jisté odpovědi.

Naštěstí máme všemohoucího Boha.

Po vychladnutí prvních divokých myšlenek, jsme se s manželkou dohodli, že už další den vyrazíme do obchodů a budeme hledat tak dlouho, až objevíme obklady, které by se nám hodily. Připravil jsem si plán, které obchody podle otvírací doby budou první a které můžeme nechat i na víkend.

Oproti všem předsevzetím jsme z nějakého důvodu zajeli hned do obchodu, kde jsme koupili původní nesprávné obklady. Před vstupem do obchodu byly vystavené nějaké obklady ve slevě. Já jsem je chtěl minout a jít hned do obchodu (protože: „co můžou mít za obklady ve slevě?“), ale moje žena k nim nekompromisně zamířila. Došel jsem mírně nevrle k ní a ke zlevněným obkladům a už v tu chvíli má žena hlásila, tenhle obklad by se mi líbil. Musel jsem uznat, že byl hezký a se správným rozměrem. Začal jsem cítit příjemně divný pocit: „tady se něco děje“. Poznamenal jsem, ještě potřebujeme dlažbu na podlahu, nejlépe 2 druhy, které budou ladit s těmito obklady. Koukli jsme o kousek dál a vedle sebe byly 2 druhy dlažby, které pasovaly přesně k nalezeným obkladům. Po chvilce jsme zjistili, že jsou ze stejné kolekce jako nalezené obklady. Vzdali jsme slávu Bohu a šli se s mírným třesením zeptat na potřebné množství. Jak již tušíte, nebyl žádný problém a potřebné množství jsme sehnali.

Takže jsme měli nové potřebné obklady a dlažbu a ještě ve slevě.

Nyní zůstával jen problém co s původními nevhodnými obklady a dlažbou. Byli jsme v obchodě, kde jsme je koupili, tak jsem se zeptal prodavače, jak je možné to vyřešit, zda je možné nepoužité obklady vrátit (když jsme tam tedy koupili i ty nové). Odpověděl, že nejprve musím přijít s fakturou a pak se uvidí, zda je mají ještě na skladě a když ano, zda je to stejná šarže kvůli odstínu.
Tak jsme s mírnými obavami a novými obklady vyrazili domů. Nové jsem vyložil doma a hledal fakturu. Našel jsem ji. První oddechnutí a pookřání. Fakturu jsem položil na „vhodné“ místo a šel nakládat staré obklady do auta. Notně už unavený jsem si po naložení obkladů vyměnil tričko a šel si pro fakturu, abych rovnou vyrazil do obchodu a „zkusil štěstí“. Jenže problém. Faktura nebyla k nalezení. Prohledali jsme byt, všechna místa, kde by jen mohla být. Potom i místa, kde by vůbec být neměla. Ale po faktuře se slehla zem a dodnes jsme ji nenašli.

Tak a co teď? Začal jsem vyznávat, že Bůh je s námi. Po miniporadě jsem vyrazil do obchodu i bez faktury s tím, že to nějak dopadne.

Již nějaký čas předtím se mě Bůh dotýkal příběhem z 2Pa 20, kdy Judsko napadly okolní národy a král Jóšafat věděl, že se sami neubrání. Judejci se shromáždili, hledali Hospodina a dostali od Něj slovo: „Nebojte se a neděste se tohoto velkého davu, protože boj není váš, ale Boží“. Jakmile jsem sedl do auta a rozjel se, v mém duchu se ozval Boží hlas: „Ten boj není tvůj, ale Boží, Hospodin bude bojovat za tebe“. Najednou se zdálo vše možné. Řekl jsem si, že pro Boha přeci není nic nemožné a nějak jsem to i „viděl“. Ne, že by to bylo lehké, celou cestu jsem ve své mysli sváděl boj o svou víru v Boží slovo, ale současně jsem měl vnitřní ujištění, že to dobře dopadne,
protože v tom jedná sám Bůh a stále vyznával, že Hospodin Bojuje za mě.

Když jsem přijel do obchodu a hlásil se k prodavači, hned mě poznal a zeptal se: „tak co, našel jste fakturu?“ No, co jsem mu měl odpovědět. Našel a hned ztratil. Koukal na mě trochu nevěřícně. Po chvíli ticha jsem ho požádal, zda by nemohl najít fakturu u něj v počítači. Odhadoval jsem, kdy jsme obklady kupovali a jaký měly název. Za nějakou dobu fakturu skutečně našel. „Díky Bože, bojuješ za mě“. Chvíli pak ještě hledal v počítači a pak řekl: „Jeden druh vám možná vezmeme, ale ten druhý určitě ne, protože už máme na skladě jen jeden balík a to bychom neprodali“. Částečně se mi ulevilo, že alespoň půlka je zachráněná. Dostal jsem od něj nějaké papíry a s nimi šel za skladníkem, abych obklady vrátil. Cestou jsem však přemýšlel. To není boží vítězství, Bůh nevyhrává napůl. Je to Hospodinův boj, On bojuje za mě. Ještě to neskončilo, já to nevzdám.

Došel jsem za skladníkem, který se mě zeptal, co si přeji. Já mu odpověděl, že vracím obklady. On se podíval do těch papírů a zeptal se které. No a já po malinkém zaváhání řekl „oboje“. On si vzal moje papíry a zmizel kdesi ve skladu. Po delší chvíli se vynořil i s vozíkem a prohlásil: „jeden druh vám vezmu, ale ten druhý nemohu“. Stál jsem tam a koukal na něj. Jen v mé hlavě byl obrovský boj. Jeden hlas říkal, že už to mám vzdát a být rád za půlku, ale já se zarputile držel svého vyznání, že to není můj boj, ale Hospodinův, že On bojuje za mě. Nevím jak dlouho jsme na sebe jen takto koukali, ale najednou promluvil a říká: „víte co, já se půjdu zeptat hlavního skladníka“ a s papíry odešel do jiného skladu, za chvilku do dalšího a potom ještě do dalšího, zřejmě ho nemohl najít. A já celou tu dobu sváděl boj mezi tím nutkáním to vzdát a mezi vyznáváním, že Hospodin bojuje za mě a že je to Jeho boj a že vítězství bude úplné.

Po chvíli, která se mi zdála věčností se vrátil a bez toho, že by cokoli vysvětloval prohlásil: „tak já vám to vezmu všechno“. Přál bych vám ten pocit, který jsem prožíval. Najednou jsem si uvědomil, že Bůh ve své milosti mě na tento okamžik připravoval a že to byl takový trénink mé důvěry v Jeho slovo. A že jsem obstál. Více než ušetřené peníze mě těší, že jsem mohl být věrný a zažít Boží jednání v praxi a na sobě. Byla to pro mě úžasná škola a nyní vidím i to, že Bůh má vše ve svých rukou a řídí naše životy (když mu je vydáváme) tak, abychom procházeli jako vítězové a rostli ve své víře. Ještě nyní vzdávám čest a slávu našemu Bohu, protože to byl Jeho boj a vítězství a já měl možnost to skrze věrnost zažít.

- Jiří Lux -